CODA

Fajn film, ktorému toho Oscara doprajem, aj keď určite nebol ten naj z nominovaných. No keď ho porovnám s priemernými filmami, ktoré získavali Oscarov posledné roky, tak je to jeden z najlepších filmov s Oscarom v hlavnej kategórii. A som rád, že porazil favorizovaného, ale nie lepšieho Power of the Dog. Príbeh síce nie je okrem témy nepočujúcich ničím výnimočným, ale má dobré tempo a aj pár silných momentov. Všetko to podporujú kvalitné herecké výkony celej rodiny, samozrejme najviac vyčnieva Troy Kotsur, ale aj Emilia Jones je výborná. A Marlee Matlin síce nie je taká skvelá ako v Bohom zabudnuté deti, ale konečne po dlhom čase má dobrú úlohu a stále vyzerá skvele, aj 35 rokov po svojom najvýznamnejšom filme. Čo by za to iné herečky dali... (29.03.2022)

Americký nezávislý remake úspěšného francouzského filmu - a přesto jsem byl dojat. Osobně nechápu tu úpornou potřebu Američanů remakeovat úspěšné neanglicky mluvené snímky (jaky by nestačilo originální film kvalitně nadabovat), když kvalit originálu bývá málokdy dosaženo - tady jsem ale narazil na světlou výjimku - americký remake je subjektivně povedenější než jeho francouzský předobraz Rodinka Belierových. Důvody shledávám dva - jednak že jde o remake v intencích poetiky americké nezávislé kinematografie, který mi jakožto ,,žánr" sedí a mám ho rád, přesně tyhle typické Feel-Good Movies, a jednak taky proto, že narozdíl od frankofonní hudební oblasti mi je ta anglosaská anglicky zpívaná hudba mnohem bližší - a když na americké střední škole děti ve sboru zpívají písně od Davida Bowieho, je to i kus mého hudebního vkusu a mé hudební historie...narozdíl od francouzského rocku a popu... A když už se bavíme o hudebním filmu, nebo filmu inspirovaném hudbou, nelze se ubránit srovnání s šest let starým snímkem Whiplash, který se mi subjektivně moc nelíbil a dodnes jsem nepochopil ten hype kolem něj, navíc jsem ho vnímal spíše jako snímek skoro sportovní, ten souboj mezi učitelem hudby a jeho studentem, hudební výkony založené na drillu a tvrdém tréninku, bez emoce a prožitku, pak V rytmu srdce je jeho pravý opak - krásný a čirý snímek o HUDBĚ, ale i o jinakosti, obtížném období dospívání, emancipace dětí od své rodiny...a také o lidských handicapech a tělesných i sociálních omezeních...a v neposlední řadě film velmi humorný, kdy se o komediální rozměr stará především rybářská neslyšící rodinka v čele se svérázným otcem... (17.09.2021)

Skvelé! Aj keď to podľa popisu vyznieva ako ťažkopádny príbeh, ktorý bude hrať na city, tak napokon to bolo veľmi veľmi vydarené. Najväčšou prednosťou celého filmu je samozrejme svojský dôvtip, ktorý ladne odľahčoval inak dosť náročnú dilemu sympatickej Ruby a jej hluchonemej rodiny. Videl som aj francúzsky originál La Famille Bélier, ale v americkom podaní sa mi to páčilo ešte o kúsok viac. Malo to taký lepší feeling, aj to rybárske prostredie sa mi pozdávalo viac. Zaslúžené 4*! (15.10.2021)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

S vedomím všetkých klišé a pocitu, že podobný príbeh sme už videli tisíckrát, dávam plný počet. Pretože vnímanie kinematografie je v prvom rade najmä o pocitoch, aké vo vás dielo vyvoláva a to hovorím ako filmový vedec. Atmosférou prostredia to pripomenie Manchester by the Sea a In the Bedroom, dejovo je to ale inde a ide o feel good indie záležitosť, čo je akási odnož americkej nezávislej scény, ktorú mám poväčšinou nesmierne rád. Pokiaľ je pre niekoho CODA gýč, tak mu to vyhovárať nebudem, radšej si namiesto hádky pozriem tento film znova. (29.03.2022)