CODA

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Dokonalost. CODA není jen běžné drama, jak by se mohlo dle popisu a žánrového zařazení zdát, naopak jde o široce komplexní film, který obsahuje snad vše do puntíku tak, jak by mělo být. Dočkáme se trochu z rodinného dramatu, teenager high school love-story, humoru, ale stejně tak i drsného střetu reality slyšící dcery s životem neslyšící rodiny a jejich vzájemného (ne)pochopení. Chemie v rodině funguje excelentně, celý film je jednou strašně zábavný, jindy kontrastně neskutečně emotivní a ve finále dojde i na slzy. Ke konečné spokojenosti a plné pětihvězdné palbě z největší části ale přispívá jednoznačně Emilia Jones, která nejenže výborně hraje, ale hlavně je krásná, milá, její zpěv je čistý a bezchybný a dokáže chytit za srdce. Z nečekaného outsidera se vyklubalo jedno z největších překvápek v drama žánru a tohle mě uspokojí klidně i na další měsíce. (17.05.2022)

Taký normálny jednoduchý ľudský príbeh o nepočujúcej rodinke v ktorej sa ten jediný člen rodiny snaží osamostatniť. Takýchto filmom bolo natočených už neúrekom a viacerí aj lepšie. Tento okrem toho hendikepu nič nové neprináša. Celkovo to je ale na úrovni lepšieho Hallmark filmu a nominácie na Oscara skôr ukazujú aká je dnes slabá ponuka. Mimo trikových blockbusterov sa nič poriadne netočí. Z hercov stojí za zmienku sympatická hlavná hrdinka Emilia Jonesovej a zábavný učiteľ spevu Eugenio Derbez. Vždycky ma poteší, keď nejaký bláznivý komik skúsi serióznejšiu úlohu. Celkovo to je ale len taká jednohubka, ktorá nejde v žiadnom ohľade príliš na hranu. Nie je to ani dostatočne dojímavé, ani sa tam okrem toho jedného hlavného rozhodnutia nič ďalšie nerieši. Za pár dní na film úplne zabudnem. 6/10. (13.02.2022)

Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy s oscarovými ambicemi objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je takovým kusem CODA. Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů poslední doby nezklamal. Každopádně k těm obyčejným věcem, no, máme tu totiž dospívání slyšící dívky Ruby v úplně neslyšící rodině, která na ni (logicky) dost spoléhá. Od rodinného rybářského byznysu až po lékařské prohlídky s ošemetnými sděleními doktora. Jenže Ruby má trochu jiné sny, protože si jejího pěveckého talentu všimne učitel hudby. A předloží před ni možnost dostat se na bostonskou konzervatoř. Takže tu máme očekávané dilema mezi vlastními touhami a závazky vůči rodině. Je to samozřejmě průhledné a postupně si přesně odškrtáváme jednotlivé položky z pomyslného seznamu á la trnitá a nijak objevná cesta za svým snem (ostatně trochu rychle vystřelí nahoru). Ruby čelí neustálým drobným bitvám v rodině, která ji mimo jiné opakovaně uvádí do rozpaků. I projevy náklonosti s jejími jednotlivými členy jsou kvůli jejich handicapu „zvláštní“, samotný humor však pramení z daných situací přirozeně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, tvůrci k látce přistoupili s velkou pokorou. Emilia Jones vypadá, že znakovou řeč ovládá celý život. Každá emoce, kterou prožívá, uhodila hřebík na hlavičku. Skvělí jsou i Troy Kotsur a oscarová Marlee Matlin, která byla v Bohem zapomenutých dětech zjevením. Herci, kteří jsou oba ve skutečném životě neslyšící, odvádějí vynikající práci. Stejně jako temperamentní Eugenio Derbez, který pokud dostane slušný scénář, a ještě lepší dialogy, dokáže divy. Milý a čistý kus o hudbě a jinakosti. (07.01.2022)

Veliký překvapení, který nezkazil ani naprosto retardovanej českej překlad (nechápu, proč je potřeba překládat) názvu filmu, který svádí k tomu, že jde o lacinou telenovelu. A on přitom feel good s ohromným srdcem, velikým smyslem pro humor, tak pěticí skvěle napsanejch dialogů a hned trojicí vrcholovejch scén ve finále. (09.12.2021)