Bol by to hriech

Jsem v rozpacích, protože to je sice zajímavé, barevné, hudební… ale tak nějak teatrální a zkratkovité. Jsou nám podávány instantně informace a emoce a teze oděné do hysterického hávu a nakonec si stejně řekneme „such a fun“. Edit: Po odvysílání prý prudce stoupl počet lidí nechávajících se testovat na hiv. To mi dává smysl. Pokud to celé pojmu jako video kampaň Ministerstva zdravotnictví, dává to smysl. (06.04.2021)

Na produkci HBO je pokaždé znát, že to nešidí. Technické věci jako kamera nebo střih jsou na úrovni celovečerního filmu. Hodně vysoko je i soundtrack, který dokresluje jak dobu, tak homosexuální prostředí. Pokud je to vskutku autobiografické, musel si autor ty roky užít plnými doušky, doslova. Parta homosexuálů a jejich kamarádka, kteří spolu bydlí, spolu střídavě chodí a nechodí a mezitím souloží s náhodnými lidmi, které různě potkávají. A do toho nastupující AIDS, o kterém se ví zpočátku jen to, že se přenáší sexem mezi muži, což ovšem většina komunity nebere nijak zvlášť v potaz. I když to má většinu času veselý styl, celkem otevřeně tu popisuje některé ne moc pěkné jevy, jako je obrovská promiskuita, nechávání se vydržovat, nebo pokračování v nechráněném sexu i po pozitivním testu na AIDS. Mám tam v podstatě problém se třemi věcmi - že není úplně jasné, jaká je role Jill, že od 3. dílu se to dost opakuje (nějaká postava má kašel-léze-pohřeb) a potom se závěrečnou moralitou, že viníkem toho, že hlavní hrdina nakazil vědomě stovky dalších lidí, je vlastně jeho matka (jako symbol netolerantní společnosti?), protože se jí nemohl přiznat. (04.02.2021)

Zajímavý a výtečně zahraný vhled do komunity homosexuálů 80-tých let, kdy se objevila AIDS jako zcela nová a zcela fatální nemoc. Víc než o homosexualitě se téma zaobírá netolerancí a prudérností okolní většinové společnosti, což působí zhoubnějji než samotná nemoc a podstatně zhoubněji než homosexualita. Za samotný závěr přidávám 5-tou *. (10.04.2021)

-3* Tak s názorem na tento seriál se míjím od většiny a divím se že výrazně boduje v místní TOPce, ale hlas lidu promluvil ;-) Já však nepomlčím a napíšu si tu svůj názor. Ani jeden díl na mě nezapůsobil natolik, že bych mu dokázal dát vyšší známku a navíc postupem času mi připadlo, že jeho úroveň klesá. Téma je závažné, ale jeho zpracování mě nechávalo většinou chladným, zejména proto že jsem občas nechápal chování a pohnutky některých postav a ani konec to neobjasnil. Herecké obsazení mě nepřesvědčilo a dokonce v některých scénách na mě působilo až amatérsky. Pokud znám mnohem lépe zpracované i zahrané filmy a seriály na téma AIDS (jako např. Klub poslední naděje, Pose, nebo Nikdy neotírej slzy bez rukavic), tak nemůže nikdo po mě chtít dát tomuto seriálu vysokou známku, i ty tři hvězdičky jsou možná moc. Ve výsledku zklamání, které nemůžu už víc odůvodnit, aniž bych spoileroval. Svou popularitu si získává nejspíš i českým dabingem, což je u gay filmů docela unikum a navíc nemůžu říct, že by nebyl poučný. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.04.2021)

Strašně vyprázdněné postavy, které jsou jen prostými nositeli určitých znaků a osobnostních rysů. Až na Ritchieho neprojdou žádným vývojem a je velmi těžké aby diváka dokázaly něčím oslovit. Například chudák Colin má jen umřít, aby ukázal, že k nákaze HIV není třeba být promiskuitní extrovertní osobnost. Nejhorší to mají postavy ženské, které jsou v tak silně gay seriálu zastoupeny minimálně a jejich role se dají rozdělit na pečovatelky a hysterky. Jinak jsou ty téměř čtyři hodiny samozřejmě úplně přepálené a děj seriálu by se dokázal vtěsnat do průměrně dlouhého filmu. Spousta prvků a témat je jen načrtlých, jen aby kolem nich seriál rychle projel v jasně daných kolejích a radši se v nich moc nešťoural. V tomhle u mě zatím na plné čáře vyhrává procedurální 120 BPM, na který jsem s radostí vzpomínal i díky skladbě Smalltown Boy na konci prvního dílu. Na konec jsem ale rád, že vznikl seriál, který se tématu AIDS věnuje. Jen škoda, že se Daviesovi nedaří na diváka uvrhnout ani desetinu té nepředstavitelné bezmocnosti, kterou museli v té době lidé prožívat. Pořád je to moc učesané a uspěchané, takové dnešní... Celkovým vyzněním se to podobá třeba staršímu švédskému seriálu Torka aldrig tårar utan handskar. (04.02.2021)