Dotyk zla

Dôvodom, prečo sa haustóriá zla filmu nedotýkajú, ale priamo hĺbkovo penetrujú do jeho útrob, nie je len vypĺňanie klasických žánrových parametrov v takých dávkach, až im praskajú žalúdky. Výraznú úlohu v tejto veci zohráva choreografia kamery. Užíva si zlovestné pohľady, netradičné uhly a najvyššie méty skonáva pri žeriavových jazdách nad vyprahnutou krajinou alebo mestským chaosom, čo vytvára veľmi sugestívny dojem zlovestného, cynického tanca na hroboch ľudských hodnôt hodnôt. .... Virtuozita práce s kamerou v Dotyku zla môže hravo sekundovať kamere v Hitchcockovom Vertigu a svojou naliehavosťou, hrotiacou dianie na plátne do extrému, sa hravo vyrovná aj Frankenheimerovej snímke The Seconds, natočenej o 8 rokov neskôr. Dotyk zla je tiež možné označiť za jedného (spolu napr. s Hitchcockovým Rope) z predkov Noého opusu Enter the void, keďže postupy v ňom použité a dotiahnuté do konečného štádia technickej bravúrnosti, majú korene, bezprostredne sa snúbiace so zlom, práve tu, vo Wellesovom filme. (28.04.2014)

Zhlédnuta DC (112 minut) verze. Tak po tomhle je to jasné - Orson Welles je génius. Jak jsem si u filmu Citizen Kane lámal hlavu proč je tak vysoko v žebříčcích, tak tady si lámu hlavu nad tím, proč je tento snímek tak nízko. Tento geniální noir patří MINIMÁLNĚ do první dvoustovky nejlepších filmů, přesně, jak je tomu na IMDb. Charltona Hestona jsem ani nepoznal, stejně jako Marlene Dietrich či samotného Wellese. Ale to mi vůbec nevadilo a na mém zážitku z tohoto filmu to neubralo ani kousek. Navíc jsem se přistihl, že opravdu miluju noir filmy, ty hry se stíny, kdy vás pár temných stínů dokáže, když ne vyděsit (přeci jen v dnešní době, je to trošku složitější a diváci jsou zvyklí na mnohem více) tak alespoň dostat do té správné nálady. Tady nemusím s hodnocením či označením "klasika" váhat ani vteřinu. 100 %. (08.01.2012)

Orson Welles byl v roce 1958 buďto fakt velký herec, anebo hnusný tlustý prase. Každopádně tady vypadá jako to druhé a film s ním padá. On měl ztělesňovat zlo, ale jeho postava na obrazovce vyvolává spíš dávící reflex. Taky se mi vůbec nelíbila kamera, některé záběry přes rameno jedné postav zkreslující perspektivu druhé postavy. Ani v dabingu ČT 1995 to nedostalo lepší jiskru. (10.02.2018)

Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) (14.08.2010)

(3x) Dehtově černý noir, který Marlena natočila pro Wellese za hubičku. Produkčně to bylo velmi náročné a tak bylo potřeba, aby přiložil ruku k dílu každý, kdo měl ruce a nohy. Marlena na to šla ostatně fikaně, jen přetransformovala svůj kostým ze Zlatých náušnic. Zbytek smetla historie a almost director's cut spatřil světlo světa až v roce 1998. #LFŠ (28.07.2015)