Cizinec

Stylová podívaná plná napětí a završená infarktovým finále v kostelní věži. Orson Welles je v roli uprchlého nacisty ještě nesympatičtější než coby Charles Foster Kane (a to je co říct) a jeho postava se chová krásně nepředvídatelně. Coby režisér mě pak Welles dovedl na hodinu a půl dokonale připoutat k obrazovce. Ani nedobrá kvalita obrazu filmu neuškodila. (17.11.2014)

Orson Welles sa pravdepodobne narodil podstatne neskôr, ako je udávané a potom sa strojom času dostal do minulosti ( zaujímavý námet pre film ), pretože tento jeho málo známy kúsok pôsobí neskutočne moderne ( z režijného pohľadu ). Majstrovsky komponované scény, robia z neoriginálnych situácií dychberúce zážitky a stavajú film na vyššiu métu, akú by si možno zaslúžil. (04.06.2015)

Dobově stylové, žánrově brilantní drama o muži, který se ocitl v pasti své minulosti... . . . Tyhle >dobré< staré filmy jsou působivé i dnes - zvláště technickým pojetím, skvělou profesionální prací v ateliérech - prací se světlem, s kompozicí záběrů, s technickými finesami, které se ani po drahných desetiletích nejeví jako nějaké laciné klišé... O působivé hudbě ani nemluvě... I když zápletka s minulostí pana Kindlera je ve své >fiktivnosti< zcela utajeného válečného zločince poněkud přitažená za vlasy, nic to neubírá na smysluplnosti následného odhalování jeho minulosti a s tím spojeným růstem napětí ve vztazích jednotlivých postav, vrcholícím nakonec ve strhujícím finále ve věži kostela, v příznačném objetí anděla pomsty a smrti, symbolicky oživeného opravou hodinového stroje právě hlavním hrdinou... O. W. je v roli nenápadného, leč nenapravitelného nacisty a falešně milujícího manžela skvělý, byť tedy musím říct, že mistrovi unikla jedna malá, leč d.m.s.n. důležitá chybička - když při telefonování nervózně kreslí svastiku, kreslí ji v zrcadlové obrácené poloze - čili jednotlivými rameny proti směru chodu hodinových ručiček! Tedy nikoli jako svébytný nacistický symbol! Těžko říct proč... . . . Každopádně je (tedy i přes drobné detaily) "Cizinec" i po více jak šedesáti letech stále skvělým a zhlédnutí hodným dílem, které tak jako řadu dalších klasických hollywoodských filmů můžou ocenit nejen filmoví >vědci< (;-) nebo skalní fanoušci starých filmů a žánru, ale i náročnější poučený (či o poučení stojící) běžný divák... - - - - - (Poprvé viděno 23.10.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 24.10.2008) (24.10.2008)

„Marx nebyl žádný Němec, byl to Žid. Přesně něco takového by řekl nacista. Myslím, že tu ještě nějakou dobu zůstanu.“ Zhoubný démon nacismu po šest let chlemtal krev svých obětí na evropských bojištích, aby se pak po roce lstivě vloudil do životů běžných Američanů prostřednictvím bezelstné tváře profesora historie. Welles rozehrál s divákem elektrizující hru ve vymazelném noir kabátě. Kontrasty světla a stínu jsou zde dokonalé a v detailech jednotlivých záběrů je vidět vysoká kvalita tvůrčí práce. Klasika žánru. 75% (28.10.2016)

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne. (05.10.2009)