Vražda po našem

Film stojí na skvělém herectví Rudolfa Hrušínského. Nebýt jeho, byl by tento poměrný zmatek jen obyčejným zapomenutým filmem, takto je to sice pozapomenutý, ale stále poměrně dobře zábavný film. Několik rovin pomsty je občas až hodně černě morbidních, včetně té scény z krematoria, ale závěr tomu dal opravdu korunu a ukázal, jaký nesmysl se natočil. Rozporuplný průměrný film, který mísí prvky psychologického dramata s prvky parodie na tento žánr. (09.06.2012)

Vzpomínám si, jak jsem v časopise Kino z roku 1966 četl reportáž o tomto filmu, nazvanou "Jiří Weiss se začal smát". Slavný tvůrce v něm zvěstoval světu, že mu spadly šupiny z očí a lituje, že všechny své předešlé filmy nenatočil jako komedie. Vraždou po našem to doufal napravit. Mno... Kdybych nevěděl, že režisér tento nevídaně skličující film považoval za rozjuchanou veselici, vůbec by mě to nenapadlo. Myslel bych si, že chtěl natočit tíživou psychostudii lidské osamělosti s prvky horroru. A předstírejme, že si to i myslím, jinak bych volil mnohem horší hodnocení než 60% (10.04.2007)

S Oskarovým hodnocením filmu sice nesouhlasím, ale o jeho "komediálnosti" píše velmi trefně. Věru, nejkomediálnějším prvkem na něm je právě označení "komedie" - ale přesto (nebo právě proto) mě překvapuje celkově nízké hodnocení tohoto výtečného filmu. Každopádně, já jsem se bavil náramně. Především: Jedna z životních kreací Rudolfa Hrušínského. Podává svého antihrdinu tak přesvědčivě, že nemám problém se s ním stotožnit (jeden můj kolega naopak pochválil Hrušínského přesvědčivost slovy "že bych mu dal i pětikorunu"). Ponurá nálada stupňující napětí na pozadí prázdné všednosti, nasáklá ovšem komickými momenty - mimořádně zdařilé. Subjektivní, vnitřně přesvědčivý pohled malého človíčka, který je si vědom své malosti a touží po "lepším" - mimořádně zdařilé. Bláznivý závěr "všechno špatně, zpátky, tohle jsem nechtěl!" - unikátní. Konečné "řešení" je tak ztřeštěné, že je až pravdivé. Skvělá kamera, skvělí herci, skvělé všechno. snad jen ta skutečnost, že spolu manželé na její přání nespali, je poněkud přitažená za vlasy. Ale když to vezmeme jako podobenství (někdo má a někdo nemá)... (04.03.2011)

"Tohle je naše Karlička. No není mi moc podobná, ale já mám všechny děti rád."                                                              Není vražda, jako vražda. Vraždit se totiž musí umět. No a když se to hned napoprvé nepovede, nic se neděje, vrátíme to o kus zpátky a zkusíme to jinak. Jednou se to prostě musí povest. A nebo ne? Komedie plná sarkasmu a ironie, která je mnohem více úsměvná, než-li k popukání. (04.03.2015)

Tak černá komedie to byla. A taky trošku moralita o tom, že když nám něco nevyjde, často chceme vrátit čas. O tomhle snímku platí vlastně skoro totéž, jako o Weissově předchozím filmu, závěrečné hrátky s časem působí jako příprava na Vraždu po našem. A moc by mě zajímalo, jakým vkladem do scénáře přispěl spisovatel Jan Otčenášek, pro jeho tvorbu je tohle téma dost netradiční. (24.03.2020)