Vražda po našem

Tak toto je další herecký koncert pana Hrušínského. ...... STOP .... ZPĚT...... VŠECKO ZPÁTKY ......Neskutečně vtipná komedie s prvkem černého humoru. Je ač s podivem, že tento film se moc nevysílá. Vynikající hudební motivy Zdeňka Lišky filmu dávají tu správnou gradaci, že divák netuší, kam a jakým způsobem se bude celý film odebírat nadále. (15.03.2015)

Jsem trošku na rozpacích. Dvě třetiny je film naprosto výbornej, jak pro stránce herecké (jako vždy neodolatelný Rudolf Hrušínský v roli "malého českého člověka"), tak po stránce skvělé budované dusné atmosféry (podpořené tísnivou hudbou Zdeňka Lišky - zejména mě dostal opakovaný téměř minimalistický motiv klarinetu a flétny). Ovšem jakmile se to dostane do polohy těch alternativních konců, z nichž ten poslední mi přišel trošku jako fraška (i díky skoku od černobílého filmu k barevnému), je to takové divné. Prostě mám pocit, jako bych sledoval dva zcela odlišné filmy. Protože zážitek z toho prvního je výrazně delší, a protože mě zde opravdu dostala Liškova hudba, přimhuřuji oči a dávám čtyři hvězdičky. Ale je to hodně s odřenýma ušima... (07.05.2017)

Jen tato databáze si může dovoliti napsat Květu Fialovou před Rudlu. Jeho one man show je skvostná. Takto ho mám obzvláště rád, když promlouvá sám k sobě, či o sobě. Trhlina v každodenním stereotypu, která je přímo gigantických rozměrů, odstartuje zároveň i přerod jednoho ňoumy z pobočky v sebevědomého šéfa nad věcí. Vládne nad životem svým, i nad životy ostatních. František stěžující, doufající, zamilovaný, podváděný, a hlavně František jednající. Jiří Weiss nabízí film napříč několika žánry. Je si plně vědom Liškovi geniality a nechává mu hodně prostoru. Němé, romantické scény s naprosto nehodící se a přitom tak neuvěřitelně sedící hudbou, jsou bezchybné. Liškotóny jedou hlavně ze začátku, ke konci si užijeme krásné žánrové promíchávání snové reality s přítomností vrcholící perfektním závěrem. I když je přítomnost šedivá, může se vždy rozjasnit do krásným barev. Černý humor i drama v podání Rudolfa Hrušínského, bylo vlastně potřeba psát to před tím? (10.10.2014)

"Tohle je naše Karlička. No není mi moc podobná, ale já mám všechny děti rád."                                                              Není vražda, jako vražda. Vraždit se totiž musí umět. No a když se to hned napoprvé nepovede, nic se neděje, vrátíme to o kus zpátky a zkusíme to jinak. Jednou se to prostě musí povest. A nebo ne? Komedie plná sarkasmu a ironie, která je mnohem více úsměvná, než-li k popukání. (04.03.2015)

Vzpomínám si, jak jsem v časopise Kino z roku 1966 četl reportáž o tomto filmu, nazvanou "Jiří Weiss se začal smát". Slavný tvůrce v něm zvěstoval světu, že mu spadly šupiny z očí a lituje, že všechny své předešlé filmy nenatočil jako komedie. Vraždou po našem to doufal napravit. Mno... Kdybych nevěděl, že režisér tento nevídaně skličující film považoval za rozjuchanou veselici, vůbec by mě to nenapadlo. Myslel bych si, že chtěl natočit tíživou psychostudii lidské osamělosti s prvky horroru. A předstírejme, že si to i myslím, jinak bych volil mnohem horší hodnocení než 60% (10.04.2007)