Vlčí jáma

Dneska už málokterý film na mne působí tak, že při jeho sledování tajím dech - jako kdysi právě u Vlčí jámy! O kvalitách výkonu Jiřiny Šejbalové nejvýmluvněji hovoří fakt, že za něj téměř získala hlavní cenu na jednom (už nevím kterém) slavném filmovém festivalu. A důvodem, proč jí tato cena unikla, byl fakt, že porotě byla přece jen mnohem známější Sophia Loren, které jí ono prvenství tenkrát "vyfoukla"... (05.05.2008)

Není to právě radostný film, ale výborné výkony hlavních představitelů. J.Šejbalová měla údajně za svůj výkon obdržet cenu v Benátkách, ale zřejmě protože byla "jen" Češka, tak hlavní cenu získala Italka. (14.01.2003)

Dle mého názoru jeden z nejlepších českých filmů vůbec - a jeden z nejlepších filmových přepisů literárního díla. Na scénáři spolupracovala i autorka románové předlohy Jarmila Glazarová, přičemž ve srovnání s románem došlo ve filmu k důležitému posunu ve vývoji jedné z hlavních postav - schovanky Jany. Zatímco v próze v závěru zasáhne coby deus ex machina jak smrt "tetičky" Kláry, tak smrtelná srdeční choroba "otčíma", ve filmu je Jana nucena volit jednoznačně sama, z vlastní vůle - a tím okamžikem se stává definitivně dospělou ženou. Osudy reálného prototypu Jany (tj. do značné míry autobiografické postavy) však byly jiné, jak svědčí prvotina Jarmily Glazarové Roky v kruhu. Tento Weissův majstrštyk jsem viděla několikrát, a zatímco zpočátku mou pozornost přitahovala právě Jana, později jsem byla naprosto zaujata dominující Klárou ve famózním ztvárnění Jiřiny Šejbalové. - A ještě mě kacířsky napadlo (mimo soutěž!), jak by vypadalo morální hodnocení trojúhelníku Klára-Robert-Jana, kdyby Klára nebyla pojata jako tak jednoznačně odpudivá osobnost. (12.07.2011)

Jiřina Šejbalová ve své životní roli stárnoucí nemilované ženy a k tomu sedmnáctiletá Jana Brejchová, krásná a nevinná, vmanipulovaná do situace, se kterou si neumí poradit, neboť její čisté city zakoušejí prvně cosi, co neumí zvládnout a co považuje za špatné. Skvělé zfilmování známého románu. (04.07.2014)

"Jak vy vlastně žijete?" Jasně, výborné herecké výkony, ale jinak mne tohle psychologické drama neoslovilo. (10.02.2019)

Fantastická Jiřina Šejbalová v roli paničky, která deptá okolí, ale bezmezně miluje svého muže, kterému se nedaří z osidel pokryteckého manželství uniknout, ačkoliv je zamilovaný do schovanky Jany. Ta čeká na jeho vyznání, ale on je pasivní. V závěru, když milostpaní zemře, Jana odchází, protože ho přestala milovat. (12.02.2019)

Tajtrlíček Robert, schovanka Jana, a excelentní Klára, Jiřina Šejbalová s parukou, tak neskutečně fixovaná na manžela, a docela hororové služebnictvo. (24.06.2020)

Československé psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu J. Glazarové. Mladá, osiřelá dívka Jana přijíždí ke svým pěstounům, zvěrolékaři a současně starostovi se slibnou kariérou a jeho o poznání starší manželce se zlou, nesnášenlivou, panovačnou a netolerantní povahou. Už na začátku je divákovi jasné, že to v nevyváženém manželství mezi M. Doležalem a J. Šejbalovou nefunguje a zanedlouho to pozná i vnímavá a citlivá Jana v podání sedmnáctileté J. Brejchové. Kulturně zaměřený otčím s uměleckými sklony brzy nalezne v Janě zalíbení a jako by to jeho žena poznala, začíná se chovat ještě nesnesitelněji než předtím. V okamžiku, kdy její muž pozná, že jeho srdce bije pro Janu a jeho obstarožní a hysterická žena mu ve společnosti dělá ostudu a dokonce je mylně pokládána za jeho matku, začíná se u něho projevovat nekonečné zoufalství a život s nereprezentativní chotí po jeho boku stává se mu učiněným peklem. Divák může jen tušit a kroutit hlavou, proč k onomu nesourodému sňatku došlo, zřejmě za tím stál nevěstin majetek, avšak jak jistě brzy nešťastný manžel zjistil, absenci citu ve společném soužití nevynahradí ani všechny peníze světa. Dusivá atmosféra mezi hlavními protagonisty se stupňuje a vynikající komorní drama spěje ke svému očekávanému vrcholu, v němž musí utajovaná přetvářka skončit. Jsou filmy, u nichž divák už na začátku pozná, že se jedná o neobyčejně dějově i umělecky zdařilé dílo a Vlčí jáma bezesporu k nim patří. Režisér J. Weiss dokázal se třemi herci vytvořit mimořádně působivé dílo, na jehož úspěchu se nejvíce podepsala jedinečná J. Šejbalová. O maximálním celkovém hodnocení bylo rozhodnuto už v prvních deseti minutách a během snímku mě nic nepřimělo o tomto rozhodnutí pochybovat. (03.09.2020)

"Už tě nemám ráda" No ještěže existují v Brně lékaři bez sekretářky. (25.01.2009)

Pánové a dámy, smekám před paní Šejbalovou a klaním se až k nohám. Kdyby vše ostatní byly plevy, čtyři hvězdy tu budou ode mne za skvělou roli stárnoucí maloměšťanky pořád. (27.01.2009)

A Jiřině Šejbalové pět hvězd! (29.10.2011)

Klasický psychologický film, neobvykle zaměřený na ženské postavy. Muži se v domácnosti ukazují vždy jen na skok, ať už jde o otčíma nebo o lékaře. (30.04.2013)

Dozajista je to jeden z těch lepších filmů, má to skvělou atmosféru i herci jsou tam dobří. Nemohu si však pomoci, ale cítím z toho křečovitost a přehrávání hlavních aktérů. Je to možná tím, že takto se hrálo dříve v podobných filmech, ale mě toto neoslovuje a to mám rád staré filmy. Postavy se chovají nepřirozeně a dramatičnost je přepálená. (09.02.2019)

Takové celkem skličující a depresivní psychologické drama, které však není ani trochu nudné a pořád se v něm něco děje. Hlavní hrdinkou je nádherná 18ti letá Janička, sirotek, který je osvojen pěstounskou rodinou v Klimkovicích. Rodinka je to celkem nevyrovnaná - otec Robert, starosta města, je mladší než matka Klára, je milejší a zajímá se o vznešené věci jako věda a umění, zatímco matka je stará zapšklá a ošklivá rašple. Klára hned na začátku navrhne, aby jí Janička říkala "tetičko", Robertovi říká "otčíme" a oba pěstouni jí tykají. Také je zde Robertova neteř, kterou Klára nemá ráda, protože jí jde prý jen o dědictví a jednou, když mluví ze spaní, tak se jí Klára vyptává na podrobnosti jejího rande s chlapcem. Robert je z manželství citově vyprahlý, a proto k Janičce začíná cítit něco více, než jen otcovskou lásku. Snaží se to potlačit tím, že se odstěhuje kvůli práci do Opavy a plánuje, že se tam zbytek rodiny odstěhuje za ním, až Robert získá byt. Služky, které kdy v rodině pracovaly, nesnášely Kláru, ale musely u ní vydržet, protože v kraji nebylo moc práce a nemohly si vybírat. Klára tyranizuje všechny okolo a to se ukáže třeba při tom, když koupí velké množství levného zelí a všichni jej musejí šlapat, ačkoliv se jim nechce. A tak Klára začne sama šlapat zelí až do vyčerpání. Při návštěvě v Opavě se Klára chová nevhodně, především tedy v restauraci srká polévku a zouvá si boty, ale neuvědomuje si to. Klára si také nechá vyrobit klobouk, který je jí malý, ale protože se s ním chce chlubit měšťanům v Opavě, tak ho nosí a vypadá s ním fakt divně. Navíc ji z něj začne bolet hlava. Jana snáší nevrlost své tetičky, ale nemůže si pomoci a soucítí s Robertem, do kterého se zamiluje. Chce Robertovi nějak pomoci s jeho trápením, ale nechce ublížit své tetičce. Klára je posedlá tím, zda se pořád líbí svému manželovi a chce se přestěhovat do nového domu. A pak je Robert přeložen do Prahy a z toho dostane Klára mrtvici - ta tvrdohlavá babizna si myslí, že Robert si tam našel ženskou. Jana se stará o Kláru a o domácnost, a k tomu balí věci na stěhování do Opavy. Městský lékař se Jany vyptává, co vlastně dělá a radí ji, aby si odpočinula a odjela pryč. Dohodí jí kontakt na jeho kamaráda, který má v Brně ordinaci a shání sekretářku. Jana se trápí, Klára je agresivní a peskuje všechny okolo - služku, neteř i Janu, a v jednom okamžiku jí z toho klepne pepka a je klid. Věčný klid. No a nakonec Janička pošle Roberta k vodě a jde si svou cestou. Co víc dodat? Skvělé herecké výkony, především Šejbalová zahrála tu starou megeru na výbornou, krása mladičké Jany Brejchové, ponurá a tísnivá atmosféra, psychické problémy a nenaplněný vztah mezi Janičkou a Robertem - to je tento film v kostce.  (24.10.2023)

Většina komentářů si samozřejmě všimla oslnivého výkonu Šejbalové v hlavní roli. Bohužel málokdo si všiml, jak příšerně je napsaná postava Jany a jak ještě příšerněji je zahraný otčím Bobeček. ___JANA - Scéna, kdy se představuje Janina nevinnost a ona běhá po louce v !bílých šatech! a chytá !běláska!, přičemž neopomene roztomile zakopnout, je příliš kýčovitá, příliš okatě zdůrazňuje to, co che zdůraznit - Janinu panenskou blánu, která ji dělí od světa. Sice přijela z kláštera, pročež se dá předpokládát, že bude nevinná, ale režisér v případě této scény totálně překročil pro mě únosnou hranici kýče. A to není vše, dalším trnem v oku je je Janin útěk a zaboření se plačky do postele...___BOB - Bobeček není filmová postava, ale filmový panák nebo filmová loutka, která má pár grimas a podivné umělé pohyby. Zamilované scény s Janou jsou odstrašujíí jeho kovovostí. Po Klárou vynuceném polibku Janě se na jeho tváři rozhostí něco, co má představovat zamilovanost a útrpnost najednou a zatím Bobeček vypadá spíše jako vyoraná myš. Když Klára přeruší jeho krásný zpěv a hraní na harmonium kvůli chloupku na jeho čele, jsme svědky Bobečkovy grimasy přímo trpitelské, které by se svoji intenzitou hodila spíše na ukřižovávaného Ježíše než na pouhé přerušení krásné poetické chvilky. Tato scéna je pokažená opačným způsobem než běláskování Jany. Napsaná je podle literární předlohy skvěle, ale Doležal ji úplně potopil.___PODIVNOST NOVĚ VZNIKLÉ LÁSKY - láska, která očarovala otčíma je zakořeněná pouze v kontrastu k jeho ženě a v přitažlivosti fyzické, zdá se. Vůbec nám není ve filmu naznačeno, za co by mohl Bob obdivovat Janu kromě toho, že byla o 50 let mladší než jeho žena a tomu úměrně krásnější. Klášterní vzdělanost? Nějaký rozhled? Inteligence? Nic, Jana je prostě ztělesněná nevinnost a nic víc!___KLÁRA - vynikající herecký výkon, který filmu vysloužil 3 hvězdy. Hnusnost Kláry vyteče ven jako dlouho utajovaný špek, přeteče přes sukni a z rázné krutyně se pomalu stává roztřesený neurotický rosol, který umírá. Bravo! (19.11.2009)

Na psychologický snímek mi to přijde nevěrohodné, ani herecké výkony mě moc nenadchly, všichni trochu přehrávají. (31.10.2011)

Přesně tohle je ten druh filmů, kvůli kterým spousta lidí českou kinematografii ignoruje. Sice už si přesně nepamatuju film, ale to, že se mi vůbec nelíbil si vybavuju naprosto jasně. (04.07.2012)

Nádhera! Cokoliv jiného než pět hvězdiček považuji za nedostatečné hodnocení. Šejbalka si zde střihla opravdu "oscarovou" roli, je vynikající. Parádní je scéna, kdy jakýsi muž považuje schovanku za manželku a manželku za matku. Jen ten konec je takový smutný... (14.01.2024)

Velmi zajímavé psychodrama. Vynikající výkon mladé Jany Brejchové, strhující Šejbalová zahrála asi nejodpornější ženskou postavu v českém filmu. Překvapivě okouzlující Miroslav Doležal hraje citlivého muže, který by pomotal hlavu kdejaké ženě. Zajímavé , jak pouhá hra na klavír dokáže vzbudit takové emoce a bez jediného slova jsou mezi postavami vyjádřeny niterné city a prožitky. (28.12.2013)

To je děsný film. Nesnášel jsem ho kdysi, a nelepší se to. Skoro devadesát minut čumět na ubrečený ksicht hlavní hrdinky by mne mělo dokonale uspat, ale nepovedlo se. Skutečně, ona měla skoro celý film neměnný obličej, jak kdyby do něčeho šlápla. Nebudu psát do čeho. Dějově je to jako červenočervená knihovna, nebo ještě horší. Ne, toto opravdu nebrat ani omylem. (07.11.2019)