Vlčí jáma

Jeden za skvostů našeho filmu, mistrovsky vystižená a zahraná role stárnoucí ženy, která chce mít vše pod kontrolou a vládne domu železnou vůlí. A do tohoto prostředí přichází sirotek Jana, čistá a nevinná a snad i proto podléhá kouzlu otčíma, který u ní hledá něhu a porozumění. To ovšem není dlouho možné, protože morálka maloměsta je neúprosná a teror "tetičky" se stupňuje a její manžel zbaběle prchá a nechává Janu samotnou. Vše na konec dospěje k smrti a citovému ochladnutí Jany, která dům opouští. Škoda, že se nedá dát více hvězdiček, protože paní Šejbalová si jich za svůj výkon zaslouží také pět. (20.01.2014)

Komorní drama o nerovném milostném trojúhelníku, z něhož však jako osamělá sopka ční zlá, despotická a odporná Klára v podání Jiřiny Šejbalové. Ve vlastních soudech jsem však opatrnější a říkám si, kdo byl horší, zda politováníhodná a vlastně nešťastná ženština, jíž však zřejmě nebylo pomoci nebo její pokrytecký a zbabělý manžílek bez kouska cti? Na to nechť si pochopitelně odpoví každý sám. Z hlediska filmového vyprávění příběhu jsem však měl trochu problém s  křehotinkou Brejchovou. Uvěřit téhle pastelkové naivitě a la Nastěnka se mi prostě nedaří, znám je totiž jen z filmu, literatury nebo dětských obrázků. Její konečná proměna v  uvědomělou mladou dívku byla sice jistým zadostučiněním a řekněme spravedlivou katarzí, nicméně osobně bych více docenil  šokující tanec na hrobě. Ovšem to bych zřejmě přepisoval i předlohu Jarmily Glazarové. A tak si z Vlčí jámy odnáším zejména  vzpomínku na mezeru mezi zuby Kláry v noční košili s odhaleným dekoltem, jak mi trhá chloupeček z obočí...  Brrrr (02.10.2022)

Jiřina Šejbalová hraje fúrii, která dusí všechny okolo - mnohem mladšího manžela i schovanku, a hraje ji tak sugestivně, že když jí tlačí paruka a klobouk, mě z toho začíná bolet hlava. Estetika, křehkost a láska proti maloměšťáctví a pokrytectví, hodně depresivní psycho, parádně zrežírované a výborně odehrané. (18.09.2005)

"Womans liberation / Came creeping all across the nation - Osvobození žen / prosáklo celým národem", zpívá Frank Zappa ve své pop písni o "Bobby Brownovi", karikovaném hrdinovi, v mnohém podobnému (a v mnohém nepodobném) Robertu Rýdlovi (také takovému Bobíkovi). Osvobození žen (tedy feminismus) je zde také základním stratem. Jana (Brejchová) se sama z vlčí díry nedostane, Robert se z ní jakž takž vyštrachá fyzicky, ale na pomoc Janě už mu nezbývají síly (hlavně psychické). Janu v ní poutá starost o naprosto nesamostatnou Kláru, a tak promrhá i svoji poslední šanci (odejet ze Sobotky do Brna). A tak odjíždí teprve po její smrti, a Roberta tak nechává ve vlčí jámě samotného. Pozn.: V případě Kláry mi přišlo na mysl slavné přeřeknutí (Sigmund Freud: 3 přednášky o chybných úkonech (Fehlleistungen)): "Vžyť přece může jíst a pít všechno, co chci" (citováno z koule). Přepsání ( viz hned první slovo) k tomu patří rovněž. (27.10.2019)

Když se mladé krásné děvče dostane z kláštera do vážené rodiny místního starosty na vychování, je určitě vděčné za možnosti, kterých se jí díky tomu dostane. Jenže jak už to tak někdy bývá, láska mezi otčímem a mladou schovankou může vyklíčit kdykoliv. Mladá a krásná Jana Brejchová je úplně jasným protipólem své tetičky v podání naprosto přesné Jiřiny Šejbalové, která až příliš lpí na svém postavení a svého manžela skoro až dusí svou péčí a závislostí na něm a na životním stylu, jenž jí pozice jeho manželky zajišťuje. A tak není otázkou zda, ale kdy a jak dojde k vyvrcholení tohoto dusivě nepříjemného trojúhelníku. Film nabídl hlavním představitelům výrazné herecké příležitosti a ti jich beze zbytku využili. Tohle byla vážně krásná atmosférická záležitost, která mě výrazně potěšila. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)