Šógun

Vzpomínám na ty časy, kdy jsem se každou neděli dopoledne těšil na Primu, až spustí svůj top seriálový výběr v té době vůbec - Šógun. Dobrodružství, jak se patří. Pro kluka té doby navíc to nejvíc, co ho v televizi může potkat. No a když jsem slyšel, že Disney chystá remake, tiše jsem doufal, že to s veškerou ctí zvládnou a neposerou to. A světe div se, sen se stal skutečností. Amíci, nejen, že do dnešního technického hávu převedli jedno z největších historických dobrodružství, co jsem kdy zažil, ale oni navíc měli ten respekt k předloze a tak i ten život v Japonsku na začátku 17. století představili tak, jak opravdu byl. Bez příkras. Tohle se opravdu povedlo. Jen škoda, že se tu drží klasického seriálového neduhu dneška - natahovanosti. Tam, kde můžou ubrat, přidají. A když má jít o vysvětlování, protože japonský svět občas svá konání vysvětlit potřebuje, tiše mlčí. To jsou ale pořád nuance na jinak velice zdařilém seriálu. (06.07.2024)

Po skončení mi přece jen zůstává na jazyku lehká pachuť nevyužité šance. Přes výtečný úvod seriál začne ve druhé polovině zabředat do pro mě nekonečného množství konverzaci a intrik a to já v takové míře zas až tolik nemusím. Takže jsem se ve finále nakonec musel dost přemlouvat za ty čtyři pecky, za které nakonec může skvělá výprava a úžasně charismatický Hirojuki Sanada v hlavní roli. (23.04.2024)

Japonské prostředí není mým šálkem kávy, ale tady jsem neměl problém se do něho ponořit a užívat si ho. Stejně tak se povedlo citlivě vyjádřit střet západní a východní kultury. Dobové atmosféře nemám co vytknout a pokud došlo na nějaké to řezání a mlácení, tak jsem neměl ten nejmenší problém. Jen je škoda, že toho nebylo víc. Samotné palácové intriky a celkové politikaření mě bavilo, ale občas toho bylo moc. Naopak málo bylo milostné linky, která mě bavilo svou decentností i chemií mezi oběma aktéry. K hercům nemám absolutně žádnou výhradu a za hlavní hvězdu je tu naprosto úžasná Anna Sawai. Tak snad se v druhé řadě dočkáme nějaké té bitv, která tady zoufale chyběla. 85% (26.06.2024)

Shōgun od počátku zaujal skvělým vizuálem, tématem střetu kultur, výborně představeným a propracovaným světem a příslibem něčeho mohutného, co ale nakonec vůbec nepřišlo.  Seriál v prvních 4 epizodách nádherně představil svět a načrtl několik možných směrů, kterými se mohl vydat a všechny vypadali hrozně lákavě, aby pak nakonec zůstal přešlapovat na místě a nevydal se vlastně nikam.  Po 4. epizodě se ze seriálu absolutně vytratilo veškeré tempo, děj, zajímavost. Pořád se jen mluvilo a mluvilo a nic se nedělo, a když už tak akorát nějaká maličkost v jedné scéně. Až to dopadlo tak, že se ze seriálu, na který jsem se týden co týden velice těšil, stal seriál, na který jsem si pomalu ani nevzpomněl. Dějově se cosi začalo dít až v předposledním díle, aby to nakonec celé skončilo tak nějak nijak.  Nemůžu říct, že by se mi ukončení seriálu úplně nelíbilo. Byl to konec jako z nějaké tragické poezie a svým způsobem to k tomu i sedělo. Na druhou stranu to zajímavé z něj bylo velmi nevěrohodné, plné nesmyslů a pomyslných berliček. Celkově bych řekl, že seriál nejlépe vystihuje název jedné ze Shakespearových her: "Mnoho povyku pro nic." 2* 50% (23.04.2024)

Po první polovině bych napsal něco ve stylu, že se jedná o těžce nařáchlý seriál. Šógunu se totiž povedlo si mě až nevídaně zaháčkovat, aniž by na to měl vlastně nejmenší právo. Nejsem totiž znalý předlohy a vlastně ani japonské kultury, nastudované mám snad jenom japonsko-čínské války a druhou světovou, tudíž jsou mé znalosti dost omezené. Jediné co znám je Hirojuki Sanada. Takřka okamžitě jsem se tedy ztotožnil s postavou Andžina, který na každý wtf moment vyplozený kulturním rozdílem reagoval stejně zděšeně a nevěřícně jako já. Pátá epizoda pak končí asi nejlépe a nejvíc reálně zfilmovanou scénou zemětřesení jakou jsem kdy viděl. Bohužel, BOHUŽEL v druhé půlce Šogun extrémně zpomalí už tak pomalejší tempo, Andžin sleze z obrazovky a co člověk divák? Začne se nudit. Dokonce až tak moc, že když si některé díly (6. a 8.) pustí k večeru tak u nich i dočista usne. Trošku se to ve mně teď po dokoukání poslední epizody láme. Na jednu stranu tady tak kvalitně, profesionálně a poctivě udělané seriály chybí jako sůl, na stranu druhou se cítím trochu okraden. Po deseti hodinách investování a snažení se pochopit celý ten politický systém mi vyústění sice přijde tak krásně melancholické jak to mám rád, ale zároveň jsem doufal že to bude konec trochu víc ambiciózní a že mi usekne hlavu z krku jak sekundant seppukářovi. Po prvních pěti dílech tedy 10/10, v druhé půlce i přes pár kvalitních plot twistů 7/10 (nedokážu tomu odpustit že jsem reálně vytuhnul, to by seriál dělat neměl). btw. krom Andžina je nejlepší postava určitě Jabušige, je to doslova jediný japonec v celém příběhu, který se nechová jako suchar a NPC, je až komické jak mezi všemi vyčnívá. (24.04.2024)