Spravedlnost pro Selvina

Československý televizní film natočený podle povídky K. Čapka, v němž se bezvýznamný a neprůbojný básník Leonard Unden (jak jinak než skvělý R. Hrušínský) veřejně zastane neznámého číšníka Franka Selvina obviněného z vraždy. Tento navenek hrdinský čin, provedený na nátlak manipulativní Selvinovy matky, požadující spravedlnost a odvolání údajného justičního omylu, vyvolá neskutečnou bouři nadšení veřejnosti, z Undena se stává světově známá osobnost a jeho rychle nabitá sláva vyvrcholí udělením Nobelovy ceny. Záhy však lyrik, jehož poznávacím znamením byla elegantně přehozená pruhovaná šála, pozná, že ten, komu přede všemi projevil důvěru a díky němuž se stal zámožným a slavným člověkem, není nikdo jiný, než podlý a všeho schopný vyděrač, který se dokonce ke svému zločinu mezi čtyřmi očima přiznal. Odporného, vděk neznajícího člověka se sklonem k alkoholismu ztvárnil německý herec K. Schwarzkopf. Závěr snímku tak dostává absurdní tón, kdy Undenovi konečně dojde trpělivost a pokusí se Selvina s jeho neustálým vyhrožováním natrvalo umlčet. Ve Weissově hodinovém televizním filmu, jenž bych rozhodně neoznačil za komedii, se ve vedlejších rolích objevila J. Šejbalová v roli Selvinovy matky, mladá a půvabná M. Myslíková coby Undenova manželka, J. Kemr v roli právníka řešícího Undenovu pozůstalost či B. Šmída jakožto činovník udělující Undenovi čestné uznání. V maličké roli kněze, bdícího nad umírající svědkyní onoho zločinu V. Tichánkovou, se ukázal R. Brzobohatý. Bohužel ve Spravedlnosti pro Selvina nespatřuji něco mimořádného, herecky sice herci v čele s národním umělcem Hrušínským obstáli, avšak celkové filmové provedení Čapkovi povídky včetně jeho podivného závěru hodnotím pouze průměrně. (14.06.2017)

Příběh má humorné prvky, ale rozhodně bych jej nepovažoval za komedii. Zdá se, že již dávno platí že pravdou je to co považují za pravdu novináři. Ukazuje, jak média dokáží strhnout davy na svoii stranu a veřejné mínění pak "válcuje" spravedlnost. Karel Čapek i v tomto případě prokazuje svoji genialitu a nadčasovost. A s mistrem Hrušínským nelze udělat chybu. (01.04.2023)

Noli tacere! Skvěle propracovaná psychologická studie, jejíž základ i přes všechny vnější aktualizace tvoří typický čapkovský rámec, je svým způsobem fatalistickým mementem mori, včetně toho, že oběť je současně vrahem sama sebe. Síla veřejného mínění a s tím spojená manipulace s kýmkoliv a čímkoliv úzce souvisí s dobovým (1968) fenoménem, vrcholícím v českém kontextu událostmi Pražského jara. Vynikající Hrušínský, který hraje dost možná vůbec jednu ze svých nejlepších rolí, navíc mimo zavedený rejstřík. Velmi by mne u tohoto snímku zajímal jeho dobový ohlas, musel být naprosto výjimečný. (05.03.2009)

"Z malé jiskry se rozhořel velký plamen." . . . Karel Čapek ve své tvorbě řešil mnohokrát téma zločinů a spravedlnosti, její formy a vykonávání. Svými nadčasovými postřehy dokázal předpovědět nejen hrozby 2. světové války (Bílá nemoc, Krakatit), ale ve své povídce "z kapes" Případ Selvinův vlastně i revoluční hnutí a protesty, probíhajících v 60. letech po celém světě. Byť samozřejmě filmová adaptace je ve všech směrech aktualizována, dle mého názoru však "čapovský" pohled na věc nezmizl, naopak hlavní myšlenka v tomto zpracování působí ještě silněji. Jako vždy u filmů nové vlny 60. let hodně působivá kamera, famózní hudba Zdeňka Lišky (jedna a ta samá melodie zní tu v různém tempu a pokaždé s jiným aranžmá) a z hlediska hereckého obsazení je pozoruhodné třeba obsazení mnoha hvězdných herců do krátkých "štěků" (Kemr, Holý, Somr, Šmída, J.Mareš, Brzobohatý, Vrchota, Lohniský), z nichž někteří nejsou vůbec uvedeni ani v titulcích. Obsazení pro nás neznámého německého herce Klause Schwarzkopfe do titulní role přineslo zajímavý pocit neokoukané tváře u filmového hrdiny, na kterého jen tak nezapomenete. Rovněž režisér Jiří Weiss vypraví originálním způsobem přes retrospektivu, vnitřní monology či komentáře hlavního hrdinu, uprostřed využije vložku s fiktivním dokumentem. Celkově na mě snímek dělá hodně silný dojem po všech stránkách, včetně výkonu mistra Rudolfa Hrušínského v další z rejstříků osobitých rolí kinematografie zlatých šedesátých /Spalovač mrtvol/. Komedii a smích ale zde opravdu moc nečekejte, spíše mrazivé psychologické drama. 95% (16.04.2017)

Komedie? Leda VELMI černá. Ladění příběhu je sice posunuté jinam než tomu bylo v Čapkově povídce, ale i tak není příliš nad čím kmitat bránicí. Tak jak to je, je to ovšem velmi umně stylizováno, a Rudolf Hrušínský je (jako obvykle) excelentní, takže hodnocení Spravedlnosti Pro Selvina nemůže být záporné. A závěrečný "plot twist", kterým se už Čapek nezatěžoval, je takovou silně ironickou trešničkou na dortu. Ode mě 80% (24.07.2012)