Phayasohk phiyohkyam
The Edge of Daybreak
Réžia:
Taiki SakpisitScenár:
Taiki SakpisitKamera:
Chananun ChotrungrojHudba:
Yasuhiro MorinagaObsahy(1)
Študentské povstania a vojenský prevrat tvoria historické pozadie dusivej rodinnej kroniky poznačenej psychickou traumou, násilím a komplexom viny. Hroziaca skaza preniká monochromatickými zábermi pustých schátraných miest, ktoré vytvárajú strašidelné tieňové divadlo. Temný soundtrack, minimálna akcia a pomalé tempo evokujú hypnotický stav. Postavy sa zdajú byť uväznené v emocionálnej paralýze, v ktorej sa minulosť a súčasnosť spájajú do nekonečnej nočnej mory. Ale v závere pretína tieň slnko: je to znamenie či symbol potenciálnej zmeny? (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (2)
Tak tento film z Thajska je hodně úzkoprofilová artová záležitost, na kterou se asi necítím být tím správným divákem. Vlastně jsem za celé téměř dvě hodiny příliš nepochopil děj, respektive jsem spíše pochopil jen některé segmenty. Ale i přesto mě cosi nutilo u filmu setrvat. Možná se mi líbil ten skoro až meditativní styl, kdy se nikam nechvátá, dlouhé pasáže, kdy ve filmu nezazní ani slovo, ale o to více se kamera soustředí na nejrůznější detaily, které by třeba divák za běžných okolností mohl přehlédnout, či volba, že film bude černobílý. A když už se o něčem mluví, je to většinou to, co by divák asi nečekal, jako například téma potkani v podkroví. Za mě tedy hodně náročný umělecký film, který jsem zvládl dokoukat až do konce a věřím, že si na něj vzpomenu i za delší dobu ani ne tak kvůli obsahu, jako kvůli zvolené formě. [29. Art Film Fest Košice] ()
Nemám rád, keď si musí divák prečítať obsah alebo popis ku filmu, aby ho aspoň trocha pochopil. Táto čisto festivalová záležitosť je presne tento prípad. Celý film som sa ho neustále snažil pochopiť alebo z neho aspoň niečo vyčítať, no márne. Nič som nepochopil. To, čo ma, ale držalo až do úplného konca nebol dej, ale audiovizuálna stránka diela. Nádherná monochromatická kamera sa tu výborne hodí a spolu s chaotickou priam znepokojujúcou, ale napokon čudne nádhernou hudbou vytvára záhadnú no zároveň meditatívnu atmosféru. Diváka to ihneď vrhne do nejakého prapodivného tranzu, z ktorého ho len občas vyruší nejaký nechutný alebo rušivý výjav. Aj napriek absencii deja film si dokáže upútať diváka predovšetkým kvôli umeleckej forme. Za mňa silné tri hviezdičky :) (Videné na Art Film Feste v Košiciach) ()