Sorry, Wrong Number
Réžia:
Jiří WeissScenár:
Jiří WeissKamera:
Bedřich BaťkaHrajú:
Jiřina ŠejbalováObsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním psychothrilleru podle rozhlasové hry L. Fletcherové. Tělesně postižená dáma je večer sama v bytě a právě omylem vyslechla hovor o plánované vraždě... Televizní film (podle rozhlasové hry L. Fletcherové), natočený režisérem Jiřím Weissem v šedesátých letech dvacátého století, přinesl vynikající uměleckou příležitost herecké hvězdě minulé generace Jiřině Šejbalové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Tedy, natočit naopak psychothriller dlouhý pouhou půlhodinu, z něhož v každé minutě dýchá obrovské napětí, nervozita, tíseň, strach, odkrývající se tajemství a hrůza prožívaná s hlavní postavou se každou chvíli stupňuje až do nekompromisního vyvrcholení, to je panečku velké umění! Jiří Weiss (Taková láska, Spravedlnost pro Selvina) si u mne opětovně potvrzuje status jednoho z nejzajímavějších a současně nedoceněných československých režisérů. Naprosto excelentní Jiřina Šejbalová (podala u pana režiséra jedinečný výkon již ve Vlčí jámě z roku 1957) účinkuje úplně sama v jedném pokoji, s jedním vozíčkem a jedním telefonem, v nezapomenutelném filmu, který by se nikdy nestal lepším a působivějším, kdyby ho Weiss doplnil navrch o jakoukoliv scénu mimo bytu Mrs. Stevensové, stejně tak kdyby oplýval mnohem lepší technickou stránkou. Ten mizerný sešumělý černobílý obraz, ty často nejasné ozvěny hlasů ze starého telefonu teprve umocňují atmosféru. Minimalistický skvost! 95% ()
Vynikající filmový režisér navštívil televizi a natočil tam pár skvělých filmů. Tenhle patří mezi ně. Dnes se řadí mezi perly české televizní tvorby. Jedná se o One-woman show Jiřiny Šejbalové. A když řeknu, že Šejbalová zde předvedla skvělý herecký výkon, tak to ani nestačí. To se musí prostě vidět. Je to třída. ()
Tomuhle výbornému malému thrilleru se dají vytknout jen dvě věci, že svým tématem vlastně není nikterak originální, ale to se ve své podstatě ani nedá vyčítat a že byl docela předvídatelný. Ale žádná z těchto výtek nijak neumenšuje zážitek z excelentního výkonu paní Šejbalové ani z mistrně gradujícího thrilleru, který je ideální na osamocený podvečer.... ()
Jiří Weiss podchytil a využil dokonalost dramatického projevu Jiřiny Šejbalové již ve VLČÍ JÁMĚ a s lehkou dávkou nadsázky by se dalo napsat, že zde je navíc jen ten telefon. Na jedné straně neuvěřitelné, chvílemi dokonce lehce úsměvné, dohadování s telefonní společností, které lze zažít i dnes a na straně druhé naprosto fantastické poselství o netečnosti a (ne)vědomé toleranci ke každodennímu vraždění. "Vadila by Vám ta vražda, kdyby se Váš telefonní hovor spojil a Vy byste si vyřídila vše, co potřebujete...?" Skutečně silný kopanec do společenské otupělosti vůči zabíjení. New York, město, ve kterém se i vražda stala každodenní rutinou. Perfektní režie, skvělá hudba Míši Poláka a grandiózní vyústěný napínavých třiceti minut, ze kterých by Holywood udělal několika sériový celovečerní film. Brilantní perlička! ()
„Nejrychleji se rodí strach.“ (L. da Vinci) … a jde ruku v ruce s pocitem bezmocnosti, fyzické i psychické: „To je k zoufání a já tady musím bezmocně sedět ve svém křesle …“ Neuvěřitelným způsobem vystupňované napětí v příběhu, jemuž kraluje svým hereckým mistrovstvím jediná žena, Jiřina Šejbalová, a ani na minutku nás nenechá za celou dobu vydechnout. Postupně s ní procházíme jednotlivými fázemi od obyčejného pocitu rozladěnosti z toho, že se nemůže dovolat manželovi, přes okamžik překvapení z toho, co bylo nechtěně zaslechnuto, následovaným pocitem bezmocnosti nad tím, že nemůže pomoci a nijak zasáhnout do běhu událostí, až po okamžik uvědomění si hrůzy z omylem zaslechnutého v celém rozsahu, dosahu a jeho důsledcích … ()
Reklama