Poslední výstřel

Jen těžko se mi chce věřit, že i tento film režíroval autor skvělých dramat Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma, Zbabělec ... Smutný doklad toho, že dobrý reřisér v rukou režimu nemusí natočit dobrý film. Smutné a poučné. Přesto se nedá upřít Weissova schpnost navodit dramatické situace a vykreslit jednotlivé lidské povahy. (27.07.2017)

Celej film byl jeden velkej trapas a navíc se v něm mluvilo nějakou moravskou hapmaťilkou, takže jsem hovno rozuměl, to bylo samý včíl sem a včíl tam. Jsem si připadal jak ve Slovácku se nesudí. Co jsem nepochopil vůbec, proč tímhle nářečím mluvili i někteří fašouni, tady asi někdo přemejšlel prdelí. Stejně je to sranda, naše země má rozlohu 3cm čtvereční a máme tu milion nářečí. Třeba když mluví uživatelka Květule tak mám pocit, že chce zpívat a na dialog s uživatelkou Blondshark abych si vzal rovnou překladatele. Naštěstí u tohoto filmu jsem nepotřeboval ničemu rozumět. Skupina dělníků co vypadá jak spolek elitních retardů Jedličkova ústavu vezme nácky útokem a pokaždý když uvidí sovětskou uniformu si z toho samým blahem ucvrnknou do trenek, to je celý, víc trapnosti už film nenabízí. (29.11.2010)

Ackoliv namet neni v dobe vzniku nijak originalni (delnicky odboj, nejdrive proti nackum a pak Rotschildum), tak Weiss dokazal natocit slusne valecne drama, ve kterem se porad neco deje. A ja, jako rodily Ostravak musim pridat hvezdicku za krasne zabery na Vitkovice a memu sluchu lahodici ostravstinu, kterou uz dnes temer nikdo nemluvi. (28.07.2013)

Poněkud tezovitý film sází na Pečenkovu kameru, která se okem estéta rozhlíží po Vítkovicích a okolí. Skvěle je nasnímaná celá oprava, především vytažení zvonu při němž dal Weiss přednost dynamice před estetikou si zaslouží diváckou pozornost. Weissovi se podařilo výborně natočit i samotný předchozí přesun zvonu z válcoven. Výborně nasvícená scéna přibližuje i během noci spoustu detailů. Vzhledem k tomu, že jsem film viděla poznamenaný milovníky tmy a ticha z CS Filmu, dovozuji, že v kině musel být zážitek ze sekvence přesunu zvonu mimořádný. I bez velkého plátna jsem si užila sekvenci, dle níž byl pojmenován celý film. Mizanscéna při pohledu dolů je fantastická. Ze stínů vybíhají lidé, uprostřed světla leží bezvládné tělo, kolem ční vysoké pece a dávají tušit, jak křehký je život toho malého tvora v jejich stínu, člověka. První mírová tavba  je natočena s úctou k práci hutníků, nepodlézá jim jako jiné budovatelské filmy, dělníky anonymizuje, nehledá mezi nimi hrdinu, ale zároveň ukazuje, jak namáhavou práci mají. Celý film se mluví ostravštinou, což je v kontextu pražských pokusů o různá nářečí celkem balzám na ucho. (25.02.2023)

Nechceme tady žádné Rotschildy! Zachycení posledních dnů druhé světové války na Ostravsku zcela podléhá době, v níž Weissův film vznikal. Scénář je mizerný, všechno to hemžení a mihotání před kamerou vzbuzuje už jen mimoděčný smích, jehož vděčným zdrojem jsou především směšné kreace ostravských (ne)herců v čele s vysloužilým exotem Inocencem Březinou... Očekávat od filmů z padesátých let jakýkoli hlubší význam je naprosto vyloučené a proto s klidem nechme čas od času polechtat bránici zářivými úsměvy hrdinné dělnické lůzy a žvástama o nežádoucích Rotschildech. Nic jiného totiž ani nelze. (31.10.2010)