Poslední výstřel

Válečný paskvil, hodně slaboduché, i když pochopitelné, když si uvědomíme v jaké době film vznikl. Vcelku souhlasím s hodnocením Marthose, až na jednu věc. Slovy klasika, patřím k pracující inteligenci, ale výraz "dělnická lůza" bych nikdy nepoužil. Dehonestuje obrovskou masu poctivých lidí, kterým nezbylo nic jiného, než celý život poctivě makat, protože se nenarodili v té správné posteli. Je to nedůstojné člověka dnů včerejších, dnešních i budoucích. Anebo má pan Marthos důvod podlézat současným mocným a podléhat současným "módním" trendům? (19.04.2012)

Jen těžko se mi chce věřit, že i tento film režíroval autor skvělých dramat Vlčí jáma, Romeo, Julie a tma, Zbabělec ... Smutný doklad toho, že dobrý reřisér v rukou režimu nemusí natočit dobrý film. Smutné a poučné. Přesto se nedá upřít Weissova schpnost navodit dramatické situace a vykreslit jednotlivé lidské povahy. (27.07.2017)

Poněkud tezovitý film sází na Pečenkovu kameru, která se okem estéta rozhlíží po Vítkovicích a okolí. Skvěle je nasnímaná celá oprava, především vytažení zvonu při němž dal Weiss přednost dynamice před estetikou si zaslouží diváckou pozornost. Weissovi se podařilo výborně natočit i samotný předchozí přesun zvonu z válcoven. Výborně nasvícená scéna přibližuje i během noci spoustu detailů. Vzhledem k tomu, že jsem film viděla poznamenaný milovníky tmy a ticha z CS Filmu, dovozuji, že v kině musel být zážitek ze sekvence přesunu zvonu mimořádný. I bez velkého plátna jsem si užila sekvenci, dle níž byl pojmenován celý film. Mizanscéna při pohledu dolů je fantastická. Ze stínů vybíhají lidé, uprostřed světla leží bezvládné tělo, kolem ční vysoké pece a dávají tušit, jak křehký je život toho malého tvora v jejich stínu, člověka. První mírová tavba  je natočena s úctou k práci hutníků, nepodlézá jim jako jiné budovatelské filmy, dělníky anonymizuje, nehledá mezi nimi hrdinu, ale zároveň ukazuje, jak namáhavou práci mají. Celý film se mluví ostravštinou, což je v kontextu pražských pokusů o různá nářečí celkem balzám na ucho. (25.02.2023)

Stejně jako se jmenoval Vinetou - poslední výstřel, mělo se tohle jmenovat Elektrikářský učeň - poslední výstřel. Jéé teď jsem asi vykecal pointu.... No o co tu jde. Ostravacko, hutě jedou pro Třetí říši o sto šest a když je Ivan za humny, rozhodnou se je Němci nechat odpálit. Tedy tu část, co nevybombardovali ty dvoumotorové letouny při náletech (netušíte co to mohlo bejt, z těch siluet s dvojitým ocasem toho člověk moc nerozeznal - Pe2?). Naštěstí je v železárnách prima parta vedená komunistama, která ani nechce bejt doma s rodinama, když se jejich vsí valí válka, ale raději jsou u svých pecí za pecí a kujou pikle jak celé to monstrum zachránit před zničením. Dojde tedy k nějakým sabotážím a pak je všechny neosvobodí ( a teď pozor!) Rudá armáda, ale Sokolova armáda s českými, resp. česky posanými tanky T34! To mne tedy potěšilo. Když už tedy. Ale na děkovačku Rusům dojde stejně i na předání závodu statečným komunistům. No co dodat. Další pekelnost v řadě z padesátých let. Tady je to tedy ještě o level zajímavější, protože všichni mluví ostravsko-polským hantecem a je co se snažit aby divák pochopil o čem ti bodří slévači s mastnými vlasy a koňskými zuby vlastně hovoří. Nohavicova píseň, resp. její text ,, V jednom dumku na Zarubku'' je proti tomu spisovná čeština... Dávám jednu cívku. * (01.01.2015)

Před pár měsíci se mi do rukou dostal jistý ruský film, kde se hrdinně Němcům postavila celá fabrika a všichni šli hrdě položit svůj život, aby ji ubránili. Tenhle československý skvost mi ho připomínal. Propaganda jako prase. Tenhle film beru jen jako takovou perličku, se kterými se občas ČT vytasí. (31.10.2010)