Hra o život

Dobou svého vzniku ovlivněné okupační drama s Karle Högerem v nezvyklé poloze zbabělého inženýra Racka. Výhradu mám ke scénáři, kde mi ono závěrečné odhalení přišlo ne zrovna moc funkční. Ještě bych možná dokázal pochopit, že oním spouštěčem všech nešťastných dějů byl malý Mireček (ač to jak dojde ke konfliktu s jeho starším bratrem je zobrazeno nedůvěryhodně). Ale fakt, že za odhalením odbojové činnosti Rackovi ženy stála de facto jeho žárlivost, mi přišlo fakt absurdní a musel jsem si klást otázku, proč se mu to dotyčná hned na začátku nesnažila jasněji vysvětlit. (19.04.2022)

Vynikající Karel Höger jako představitel velmi špatně napsané postavy ve snímku o tom, kterak byl ten komunistický odboj aktivní a statečný a jak zbaběle se zachovala vyšší třída obecně. Dramaticky ještě celkem slušné, ovšem některé scénáristické "fígle" (Mireček jako element zapřičiňující odhalení konspirací) jsou vyloženě nefunkční a těžce hledané. Jiří Weiss se tentokrát moc nepředevedl, i když na druhou stranu ani vyloženě nezklamal a některým scénám s gestapem občas nechybí příjemná věrohodnost. (01.11.2006)

Velmi povedené drama z období okupace s výborným K. Högerem, který se představí jako inženýr Racek, jenž svou zbabělostí, netečností a snahou nečinit si problémy, zapříčiní dramatický rozpad jeho rodiny. Rackovy psychologické pohnutky jsou ve snímku dostatečně nastíněny a dovolím si tvrdit, že nejde o naprosto jednostrannou postavu. Jeho manželku si zahrála skvělá V. Chramostová, jíž patřila zejména druhá polovina filmu, v níž gradovala rodinná tragédie. Drama se prezentuje dobře vykreslenou tísnivou atmosférou strachu před okupanty, kolaboranty a udavači. Ve snímku vystupují herecké hvězdy té doby, děj nenudí a je stále co sledovat. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujali Z. Dítě, jako člen ilegální organizace, O. Krejča a J. Mareš v rolích kolaborantů a S. Neumannová v roli hlučné, avšak bohaté Rackovy matky. Po Uloupené hranici další vynikající filmový počin pana režiséra Weisse. (27.08.2012)

Oceňuji Weissovu snahu narušit hranice rigidního filmového tvaru neúnosným intertextovým entrée, jakkoliv se obávám, že je ani doboví diváci příliš nedocenili. Filmový týdeník totiž naneštěstí nenavodil ani atmosféru, ani nestimuloval divákův svědecký zrak. Zato mimořádně silně účinkovalo mnohostranné diskvalifikování titulního antihrdiny, a to i díky únavným klišé, kterých Weiss využil i později ve svém snad ještě slabším Zbabělci. Účelové zrychlení klíčové úvodní krize – varovat ohroženého odbojáře, či nevarovat – znemožnilo i tak skvělému herci, jakým byl Karel Höger, konkretizovat mnohovrstevnatost bezprostředního řešení. Nepochybuji, že ony vteřiny patřily k těm nejdelším v životě bojácného inženýra, ale jejich filmové ztvárnění se rozplynulo jako pot v moři potu. Co následovalo, bylo již jen variování jedné slabošské polohy. Z ostatního pak zbyly jen různě se protínající linie rozumění, nerozumění, důvěry, strachu, dětinskosti (dospělé i dětské) – a především němoty. A patos. A pak vše skončilo. (25.01.2019)

Silný příběh z období okupace o člověku, který sice je vlastencem, ale bojí se cokoliv podniknout aby se nedostal dojakéhokoliv konfliktu. O to horší je, když několik minut poté, kdy ho v tramvaji zachrání kolega z podniku před zfanatizovanou Němkou, ho on sám nedokáže varovat před gestapem, které si pro něj náhle přišlo. Že se stane trnem v oku pro celé okolí včetně své ženy, která se přidá k odboji, je nadmíru jasné. Film začíná sedmiminutovým výběrem zpráv z dobových týdeníků, což velice dobře nastíní jak děsivá a temná doba to byla. Všichni lidé prostě být hrdinové nemohli. Karel Höger tuto postavu i po psychologické stránce ztvárnil bravurně a jednoznačně. Z jedné strany se jeho povaha dá pochopit, ale z té druhé skutečně budí vztek. Kolem něj se zatýká, naopak on povýší. Jenomže osud je nekompromisní a morálně dojde i na něj. Snímek vznikl v padesátých letech, takže myšlenka příběhu nijak nepřekvapí. Avšak i přes agitační atmosféru se nejeví snímek jako nijak špatný. Lidé jsou prostě různí a to platilo, platí a platit bude. (23.08.2016)