Země

poměrně zajímavý film  o útěku před bolestí a vlastně tak nějak je to i o sebebičování.Edee si musí podstoupit tu svoji Kalvárii aby se vykoupila z toho ,co měla hluboko uvnitř a potřebovala to dostat ven.Wright si film sama režírovala takže si roli zahrála podle svého.Připomělo mi to vzdáleně miniseriál Mare z Eastownu kde podobně pracovala Kate Winslet.Z obou filmů jsem měla stejný spokojený pocit (20.12.2021)

Je zaujímavé vidieť Robin Wright, ktorá pred 27 rokmi hrala vo Forrest Gumpovi a dnes má dvakrát toľko rokov. Na šarme jej to ale pred kamerami neubralo a vlastne sa prvýkrát objavuje aj za kamerou. Film je o smútiacej žene, ktorá hľadá nový život v horách, niekde v izolácii. Príbeh sa rozpletá len pomaly, pretože netušíte, prečo sa na tomto mieste zjavila, čo tam hľadá, čo sa jej v minulosti stalo a aké sú jej zámery. Pre film treba mať cit, chuť, naladenie. Pretože nemá príliš veľa dialógov a niekedy môže byť únavné sledovať dvoch zálesákov spievať si pri ohníku. Hlavnou pointou je zmierenie sa s bolesťou a minulosťou. Príbeh sa oficiálne odohráva vo Wyomingu, ale natáčaný bol v kanadskej Alberte. Neviem, aký je v tom rozdiel, že to museli meniť. (16.02.2021)

Může být lidské utrpení obaleno kýčem? ... Film o tom, kterak holka z města v divočině ke smíření přišla. Bohužel to ovšem natočila... holka z města. Směs naivity i praktické neschopnosti je přímo bolestivé sledovat, nicméně to má spád a je to napínavé.  Pak ovšem nastoupí tzv. červená knihovna; zjeví se bájný hrdina, který je dle pravidel ženského románu empatický, citlivý, obětavý, zraněný (takže potřebuje také ošetřit a není nijak dominantní). Navzdory jejímu odmítání je tu jen a jen pro ni, bez vedlejších úmyslů či tužeb. Taková vousatá kamarádka, která trpělivě snáší veškerou tu kupu sebelítosti, spí uprostřed třeskutých mrazů v autě (aby vás, nedej bože, nekompromitovala) a dřevo vám nejen naštípe, ale ještě vás naučí zacházet se sekerou, aby vás nezahanbovala. Výsledek: Silná holka, co všechno zvládla. A vousatou kamarádku si indiánští šamani zase pěkně schovají pro další zoufalý případ (křesťanský kecy by se tady moc nevyjímaly, ale ty kouřový kejkle jsou děsně cool!). Po zhlédnutí si myslím, že filmoví fajnšmekři jen tak neskousnou, že bývalá modelka tu tak trochu kopíruje kvalitní režisérský počin svého bývalého manžela (který mimochodem točil během jejich krize a v kinech bodoval v roce ohlášení jejich rozvodu). Sufražetky dají Robin zase sežrat, že bez chlapa se to neobešlo. No a mužský pokývají hlavou nad dalším zobrazením zoufale emancipované sebevraždy. Mimochodem, reálně by to dopadlo asi jako v případě Rebeky Vance, její sestry a čtrnáctiletého syna. Jenže odsoudit tento film tak jednoduše nejde. Je v něm skvělá hudba i úvodní song. Příroda jak z reklamy na Aljašku. A nejsilnější je toto dílo ve zobrazení bolesti nad ztrátou a právě v této rovině skýtá nejsilnější momenty. Objevuje se v něm i téma samoty uprostřed davu, která vede k silné a pochopitelné touze po samotě opravdové. Jenže ouha, i tady je jedno velké ALE. Protože většina lidí, kterým zemřely děti či jiní milovaní, si prostě nemůže dovolit koupit pozemek ve Skalistých horách a utápět se v kýči přírody. Film se tak nechtěně stává produktem západního sobectví a neskromnosti, která je nakonec hlavním překážkou vůči multi-kulti souznění a empatii. Pokud tohle pustíte africké matce, jejíž děti zemřely na podvýživu a těžkou práci v dolech na diamanty, asi se se zlou potážete. (17.02.2024)

Tak jsem se sebou zase jednou nechal (ne)pěkně vyběhnout. Navnadila mě, blbého hejla, anotace o zádumčivé samotářce zhnusené životem, která odejde do divočiny, aby si v ní řešila svoje rozhárané vnitřnosti. A opravdu to dlouho vypadalo slibně a jedna scéna byla dokonce vyloženě libová, to když přišel na návštěvu méďa Béďa, zatímco poustevnice kadila v kadibudce. A kdyby film skončil okamžikem její smrti hladem a zimou na zmrzlé podlaze jejího srubu, dám čtyři a přirovnám v komentáři tuhle fiktivní filmovou postavu k reálné postavě podobně zahynuvšího (i naivního) Christophera McCandlesse. Ale bohužel v tom okamžiku film neskončí, ale změní se v kýčovitě patetický, předvídatelně schématický, stereotypně šablonovitý, zkrátka v uslintaný a slzopudný (v mém případě zvratkopudný) červenoknihovní blábol a la Rosamunde Pilcher. Povrchní komerčárna s pečlivě vystajlovanými zálesáky, drze předstírající snad jakousi existenciální hloubku či co. Psát něco dál nemá smysl, jednu hvězdu zachraňují jen přírodní scenérie severní Severní Ameriky a to, že happyend není úplně stoprocentně happy. Jo a vlastně ještě taky to, že přítelce se to docela líbilo. (05.03.2021)

Malý, přesto neuvěřitelně silný film. O bolesti a ztrátě, se kterou smířit nejde se, ale také o naději a síle života, to vše zasazené do nadpozemsky krásných přírodních kulis. Přes pomalé tempo strhující osobní drama, plné emocí a smutku, kterým je film pohlcen stejně jako Edeeina duše. Nestydím se za slzy, protože jen málokterý film mě letos dostal tak moc. (20.08.2021)