Horúci vietor

Předně podotýkám, že v době, kdy tento seriál běžel v TV jsem ho neznal, tudíž nostalgickou stránku do hodnocení započítat nemůžu. Nicméně i tak jsem mu přišel na chuť, třebaže jinak je mi jugoslávská tvorba docela cizí a nevyhledávám ji. Kvalita jednotlivých dílů je kolísavá, nejméně mě zaujaly epizody Taxikář a Vynález, naopak nejvíce mě pobavily díly okolo shánění bytu (zejm. všemožná snaha obelstít komisi pro získání co nejvíce bodů), ilegální nastěhování a soudní spor o byt. Nikdo jiný si u soudu nevynutí proces vleže kvůli nízkému tlaku.:) Zábavný byl rovněž první díl, hlavně u lékařské prohlídky "Doktore, než vy se dočkáte svýho cíle, tak já zhebnu!" nebo "To sluchátko byste si měl zabudovat do hlavy". Humor je postaven především na výřečnosti hlavního hrdiny, ostatní jsou tam víceméně do počtu, i když zajímavé hlášky má občas i Šurdův strýc Firga a kámoš Bob má originální nápady, jak bez práce vydělat prachy.:) Výborný je český dabing - Heřmánek Obermaierová, Hálek, Böhmová, Brabec, Hrušínský a plno dalších ještě oproti originálu zvýšili laťku. Líbí se mi i tklivá titulní píseň "A sad adio, a sad adio, i ko zna gde, i ko zna kad!" Škoda toho zežloutlého obrazu u většiny dílů. Seriál měl lepší i slabší chvilky, takže mi to vychází na slušný nadprůměr 3 *. 65% (12.09.2015)

Ljubišo Samardžič, představitel nezapomenutelného Šurdy, holiče trpícího na nízký tlak, bydlícího v malém bytě s manželkou, dítětem a starými příbuznými, jako klasický socialistický fluktuant prochází různé zaměstnáni, aby nakonec vždy zjistil že "tohle" mu prostě nevyhovuje. Takže se nám představí jako taxikář, závozník, nebo taky hlídač v samoobsluze /jediný zloděj, kterého chytne je jeho kamarád Michajlovič, kterého vzápětí pustí a sám se poroučí taky/, aby nakonec skončil tak jak začínal- krásně tančící, geniální holič (07.01.2007)

Z dětství neznám, nepamatuju se, ale rodičů se na to zeptám. Uvedení tohohle seriálu taky nechápu, ta odlišnost jugoslávského komunismu od Sověty diktovaného československého (visegrádského) je zřejmá, narážky na Západ (Vesna cestující jako letuška) a hlavně v titulní roli největší nemakačenko na východ od Železné opony, hrdina, jehož triumfem celý příběh vrcholí. Ačkoliv první dva díly jsou trochu odlišné, a já byl hodně skeptický, nakonec jsem si Šurdu a jeho okolí oblíbil. Zásadní roli v tom hrál dabing, za všechny Heřmánek, Hrušínský, úžasný Jiří Hálek (kdo ho podle jména znáte?) a celá plejáda dalších (Adamíra, Brabec, Neděla, Obermaierová, Teplý) - všichni seděli svým předlohám dokonale. Občas vidíte škodovku v ulicích, občas se soudruhům zasmějete. Krásný šedivý po Jugoslávsku. EDIT: Tak otec to nezná, což se moc divím. (15.11.2015)

Vruč vetar (Horúci vietor) bol suverénne najlepší seriál zo socialistickej Juhoslávie, ktorý sme všetci milovali. Ženské publikum navyše milovalo hlavného hrdinu - Bořivoje (Šurdu) Šurdiloviče (píšem to po česky, ako mi to utkvelo z českého dabingu). Moje spolužiačky na strednej dostávali spravidla hysterický záchvat, keby sme ich čímkoľvek zaťažovali v čase tohto seriálu. Raz sme museli kvôli tomu dokonca prekladať triedny večierok. - Eh Karle, boga ti, ovo tipična Jugoslavija – povedal mi položartom jeden známy Juhoslovan, ktorý chodil v osemdesiatych rokoch do Bratislavy a s ktorým som sa bavil, nakoľko je seriál reálny. Zhruba si pamätám, že Šurda nerobil v podstate nič, jeho žena bola doma na plný úväzok, bývali u strýka a jeho manželky, ktorí tiež nerobili nič a žili zo strýkovej penzie. Proste v týchto (od nás južnejších) kultúrach nie je také sociálne zabezpečenie ako u nás, ale človeka drží rodina. Spomínam si tiež na hudbu, ktorá sa mi páčila, hoci stredomorské presladené melódie nemám rád. No a Ljubiša Samardžič je herec špičkový (tam som ho po prvý krát videl v takej veselej úlohe, predtým len ako partizána vo vojnových filmoch), o tom bez debaty. Za spomienky na strednú školu a dobrý film štyri hviezdy. (20.11.2020)

Tyhle trampoty líného samorosta holiče Šurdy jsem viděl nedávno po 40 letech znovu  a musím tedy konstatovat , že ani taková doba , tomuhle majstrštyku neubrala na kouzlu . Zásadním poznávacím znakem je , že Borivoj léčí svou až příliš  častou migrénu nejjednodušším lékem a tím je poloha  na gauči v leže nezávisle na okolnostech , místu a denní nebo noční době a tím je mi samozřejmě velice sympatický . Prostě tuhle trhlou , vyčůranou a smolařskou postavu si člověk jednoduše musí zamilovat. Navíc jako bonus naprosto skvostný dabing Karla Heřmánka . (05.05.2023)