Truman Show

Už dlouho jsem u žádného filmu nebyl takhle nadšenej. Vtipné, emocionální, originální, no prostě skvělé. Námět těží z kontrastu mezi utopíí (Trumanův uměle vytvořený, ale na druhou stranu bezpečný a bezstarostný život) a antiutopíí (televizní magnát řídí z téměř božské pozici lidský život a diváci to bez prostestů sledují). Obě tato prostředí však mají společný základ, totiž nepřítomnost práva být svobodně šťastný - nešťastný, a to ačkoli tento nedostatek má dvě zcela odlišné příčiny (Trumanovi je toto právo odpíráno shora, kdežto diváci o něj vůbec nestojí - stačí jim, když tohoto práva využívá Truman - který jej ale ve skutečnosti vůbec nemá, tedy se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy jsou všichni nesvobodní, ale nikomu to nevadí). Nakolik daná situace připomíná náš reálný svět, to ať si každý rozhodne sám. The Truman Show předkládá látku k zamyšlení zábavným způsobem - a tak to mám rád. 100% (28.12.2008)

"Ten člověk je prostě génius!" chtělo se mi ihned po náběhu závěrečných titulků vykřiknout, ale bylo již po desáté hodině. Musel jsem se tedy smířit pouze s uznalým smeknutím imaginární fedory - ale i tak to stálo za to. Ano, ne nadarmo je Peter Weir jedním z nejstarších členů mého režisérské Olympu. Truman Show (třebaže za Weirovu režijní osmitisícovku stále považuji Master and Commander) je snímek mistrovský jak ve své formě (přeci jen ho snímalo 5000 pečlivě ukrytých kamer!:)), tak v obsahu. Speciálně pak v tom, jak jsou obě tyto roviny složeny do harmonického celku, celku, kterému jako smířlivý Bůh dominuje excelující Jim Carrey. Je to film na jedné straně neuvěřitelně zábavný (product placement vede) a nahuštěný křiklavými emocemi, ale na druhé nečekaně mrazivý, závažný a ozdobený nadčasovým poselstvím. A mimo jiné mi pomohl objasnit i to, jak se v mojí skříni vyskytla ta banda kostlivců z jisté nejmenované komerční televize. Osobně bych to tipl na nízkou sledovanost, ale kdo všechno se díval už se stejně nedozvím, takže to taktně promlčíme. P.S. Tu kameru v záchodové míse už nehledejte. :) // Poznámka na okraj: TS je tak trochu i duchovním otcem Manhuntu (to je pro změnu hra). Ten měl ovšem ještě trochu, řekněme, vyhrocenější rozuzlení. (11.04.2009)

Dobrá režie, dobrý Jim Carrey, poměrně zajímavý nápad, ale celkové zpracování mě spíš zklamalo. Je to až příliš doslovné (to jsem jediný, komu to vadí??) a zároveň příliš fantastické, ačkoliv se to snaží tvářit realisticky. To mi více sednou over-the-top díla jako je eXistenZ Davida Cronenberga, který je svým pojetím naopak naprosto přehnaný a tudíž i "nerealistický", ale možná právě proto mi nedělá problém to přijmout. Truman Show si naopak hraje na realitu, ale vůbec se mu to nedaří. Já totiž obecně nedokážu akceptovat žádné podobné dílo kritizující nebo poukazující na princip reality show. Stačí připomenout třeba Death Race (2008) nebo z dřívější doby Running Man (1987)... DaViD'82 píše, že je to nápad za milion. Já myslim, že je to pěkně provařenej nápad. Dobrý režisér to všechno nezachrání. (11.06.2010)

Presne takúto rolu potreboval Jim na vymanenie sa spod debilkovských rolí. Pár nadšencom ale v kine zmrzol úsmev, keď čakali ďalšie natvrdlé grimasy a nechutné ksichty. Pár príjemných, úsmevných momentov sa síce nájde, no herectvo a scenár sú tie línie, ktoré vyniesli film tak vysoko. 85%.. (02.04.2007)

Jima Carreyho moc nemusím, tudíž jeho přítomnost v tomto snímku ve mně ještě před jeho spuštěním vyvolávala jistou dávku nedůvěry. Ta se však nakonec rozplynula jako pára nad hrncem, neboť tento výživný a chutný pokrm, jenž si pro nás Peter Weir připravil, mi nejen brzy enormně zachutnal, ale také mi výborně sedl po všech směrech, včetně příjemné dochuti po dokoukání filmu. Samotný námět Truman Show je perfektní a v takto povedeném zpracování se pak stává silným filmovým zážitkem, který bych každému doporučil. (13.12.2016)