Gallipoli

Film o priateľstve, o strate ideálov a o vojnovom vytriezvení. V tomto smere snímok pripomína Na Západe nič nového, len príbeh nie je tak pútavo prerozprávaný a nemá ani tak dramaticko-emotívny podtón. Aj napriek tomu film hodnotím ako slušná vojnová dráma. Mel Gibson musel byť za mlada riadne číslo :). 75/100 (11.03.2015)

Při sledování Gallipoli jsem si vybavil český Tobruk a uvědomil jsem si, jaký je rozdíl mezi tím, když točí někdo, kdo se snaží a chce, a tím, kdo umí a má prostředky. Gallipoli je výpravný snímek o jedné ne tak známé válečné epizodě 1. světové války, kdy se díky Churchillově nápadu vyřadit Turecko z války nečekaným vyloděním v blízkosti Istanbulu a rozhodným útokem na hlavní centrum Osmanské říše dostali do centra válečné vřavy australští vojáci a dostali lekci ze zákopové války, když původní Churchillovy plány vzaly díky houževnaté Atatürkově obraně rychle za své. První půle filmu nám představuje hlavního hrdinu a jeho romantizující mladické představy o kariéře u armády a vznik přátelství se svým sportovním konkurentem v podání Mela Gibsona. Film nikam nespěchá, ale není to ke škodě věci. Weir umí zprostředkovat atmosféru a vyprávět příběh tak, aby se zapsal do mysli diváka. V druhé půli pak houstne napětí po prvních bojových zkušenostech, abychom byli v závěrečné scéně svědky bezpříkladného masakru. Celkový dojem: 80 %. Není to film, který bych řadil do absolutní žánrové špičky, ale nic podstatného mu na druhou stranu nemůžu vytknout. (12.05.2013)

Masakr v Gallipoli ve výborné režii Petera Weira je perfektní ukázkou pohrdaní staré Británie svými koloniemi. Ve skrze klasický příběh o kamarádství jen vylepšený prostředím, ve kterém se odehrává. Všudypřítomný písek ať už australský nebo africký zaleze pod kůži. Mladý Gibson je vynikající, stejně jako jeho parťák Mark Lee. První světové válce se nevěnuje moc filmů, tím spíš australanům v ní, takže už pro přehled rozhodně neminout. (11.12.2013)

Výborný australský film, který především ukazuje sílu toho, když má scénář velmi dobře napsané postavy. Nejde ani tak o to, co se děje, ale primárně o to, že postavy poznáte. Stávají se naprosto zásadním prvkem a díky nim ty momenty, které jsou v tomhle kontextu historické, můžete prožít skutečně silně. (01.05.2015)

Filmy Petera Weira mají pro mě zvláštní kouzlo. Na plátně se nemusí celkem nic zásadního dít (třeba jen dva kluci jdou přes poušť nebo si dávají běžecký závod), a přesto jsou mé oči k plátnu přitahovány víc, než kdyby na něm zápasil Bruce Willis s Godzillou. Nevím čím to je, ale dělá to určitě Weir, protože jsem stejný pocit měl u Mrtvých básníků, Pikniku i Truman Show. Co je na Gallipoli velmi příjemné, je humor. Tvůrci se nezalekli v příběhu z 1. světové války i vtipných scén a příběhu to jen prospělo. Kdyby takového nadhledu byli schopni třeba tvůrci českého Tobruku, mohl to být dost slušný film. (03.04.2011)