Bez strachu

Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 % (12.03.2015)

Peter Weir (Spoločnosť mŕtvych básnikov, Master and Commander) dokázal stále obdivuhodne striedať žánre a zaujímavo pracovať s ich klišé. Inak tomu nebolo ani v prípade tohto filmu. Príbeh muža, ktorý prežil leteckú haváriu a stratil strach zo smrti je ďalším originálnym zárezom do jeho filmografie. Po každej stránke vynikajúca filmárčina a hlboká psychologická dráma, ktorej najväčšími tromfmi sú Jeff Bridges, na Oscara nominovaná Rosie Perez a nádherný záver. (23.05.2003)

S Weirom je to ako na striedačke. Má priemerné filmy, no má i zopár výborných filmov. Bez strachu by som určite priradil k tým lepším. Ide o peknú psychologickú sondu do duše človeka, ktorý prežil ťažkú, hraničnú situáciu a ktorý sa teraz snaží so všetkým vyrovnať. No žiaľ, tá cesta za vykúpením môže byť ešte bolestnejšia ako samotná katastrofa. V tomto kontexte sa mi páčila myšlienka, keď dali dohromady tých dvoch - jedného, čo sa bál všetkého a druhého, čo sa nebál ničoho. Presne v duchu hesla - krajná situácia si vyžaduje krajné riešenia. Oba extrémy si tak mohli pomôcť, a nakoniec si aj pomohli, i keď nie tak ako všetci čakali. Koniec snímku už ale skĺzol do lacného sentimentálneho klišé a pátosu, čo celkový výborný dojem trocha naštrbilo. Celkovo však spokojnosť. 70/100 (21.12.2016)

Panika ve vzduchu, vyděšené výrazy a pak se kovový stroj doslova zaboří do kukuřičného pole. Umírá mnoho lidí, včetně dětí. Uvnitř letadla je jeden muž, který svým přístupem uklidňuje ostatní, aby vzápětí nejednomu přeživšímu pomohl ven z hořícího pekla. Drama o tom, kterak zkušenost z blízkosti smrti ovlivní několik životů. Architekt Max přežil pád letadla, jeho rodina k němu marně hledá cestu, on svůj čas věnuje jiné oběti havárie – mladé ženě, která přišla o dvouletého syna. A svůj osud začne vnímat tak trochu jinak – třeba si občas zatancuje na okraji střechy. Výsledek má zajímavý myšlenkový potenciál, výtečné herce a na režisérské sesli australský klenot Petera Weira, který měl nicméně dohlédnout na dynamičtější pojetí a kratší stopáž. Závěr patří hudbě, kameře a Jeffu Bridgesovi. Weir už měl jistější momenty, na čtyři hvězdy se ale nakonec se svým týmem vysápal. (01.02.2015)

Jeff Bridges předvádí jeden ze svých parádních výkonu a ztvárnění přeživšího letecké katastrofy, hrdiny nebo šílence v jednom, je místy hodně nepochopitelné a je to menší ukázka, co dokáže trauma udělat s člověkem. Samotné chování psychiky zlomených postav mě příliš nebavilo, zvlášť proč jednají, tak jak jednají. Vlastně to není nijak zábavná podívaná a většinou jsem si říkal, proboha proč. Hlavní hrdina necítí strach po tom, čím si prošel a jedná za hranu vůči svému okolí, což ho nedělá příliš sympatickým člověkem. Weir si s dramatem pohrává, ale osobně mě nedokázal ničím zasáhnout. Poslední desetiminutovka nad uvědoměním si daru života, tenkou hranici smrti je však neskutečně působivá, ale takových scén ve filmu chybí.......5/10 (03.07.2017)