Spolok mŕtvych básnikov

John Keating není jen učitel, ale především výsostný intelektuál, který kritický způsob myšlení, svobodomyslnost a tvůrčí činnost považuje za nejvyšší hodnoty, které je třeba bránit a vštěpovat mladé generaci. Nejde mu o mechanické předávání sumy informací, ale o podnícení samostatného myšlení a tvořivosti. Píšou se 50. léta, v rádiu se hraje rock'n'roll, ale na soukromé škole pro děti americké elity jako by se zastavil čas a v tomhle autoritativním zatuchlém prostředí, kde se pěstuje opatrnost, se profesorovy názory jeví jako podezřelé a potenciálně nebezpečné. Film je příjemný, srozumitelný a lehce stravitelný, na druhou stranu, jak to už u amerických studiovek chodí, až moc uhlazený a naivně idealistický. V Robinu Williamsovi našel Peter Weir ideálního představitele hlavní role. Charismatický sympaťák každým coulem, kterému jeho zápal a hodnotový žebříček věříte. Celkový dojem: 75 %. (06.09.2014)

Vzpoura proti konformitě, která má skutečně smysl, náboj, obsah. Vzpoura touhy snít, mít ideály, prožívat naplno. I když to je vedle odvahy a síly přijmout pokoření jen jedna ze složek silné osobnosti, je to právě ta, která lidem dává to nejcennější, radost ze života a naději. Společnost mrtvých básníků nebouří drogami ani adrenalinem, ale zušlechťováním. Weirovo oblíbené téma jedinec - pravidla - povinnost - společnost. Konec je nádherný: "Ó kapitáne, můj kapitáne.." (14.10.2007)

Ano Robin je tu úžasný, Peter Weir také, ale to nejlepší z filmu je scénář. Především hodiny Keatinga jsou fantasticky napsané. Ač nejsem příznivec poezie po zhlédnutí filmu bych ji snad začal sám psát. A závěr je nesmírně dojímavý - O kapitáne, můj kapitáne - a já jdu do kolen. Mimochodem k té závěrečné scéně hraje krásná hudba Maurice Jarreho. (07.06.2003)

Nemusíme být ani básníky, aby nás tenhle úžasný snímek naprosto pohltil a svým poetickým vyprávěním uvrhl do blažené nostalgie. Peter Weir, a za tím si stojím, je jedním z nejlepších žijících režisérů, který když už natočí nějaký film, tak se s velkou jistotou zařadí mezi absolutní špičku v daném žánru. Společnost mrtvých básníků je hodně nenápadný příběh, ovšem s tak vybroušeným zpracováním, vynikajícími herci(Williams!!) a silně emotivním a nádherným zakončením, při němž mi plesalo srdce radostí snad stejně, jako poctěnému učiteli Keatingovi. Přesně takhle vznikají velké filmy, a scénář přitom ani nemusí být napsán ve verších.. 95% (07.12.2012)

Nádherný film, osvojení jehož poselství by měl být výchozí hodnotový bod pro kohokoliv (kdo uvažuje o jakékoliv formě pedagogické dráhy). V druhé řadě pak přehlídka několika talentovaných mladých herců, zaštítěných jedním z nejdojemnějších hereckých výkonů mistra Robina Williamse. 90% (04.12.2014)