Spolok mŕtvych básnikov

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Omlouvám se, pro mě naprosto nestravitelný film. Moje hodnocení je ryze subjektivní a vychází z mé naprosté averze vůči charakterům typu Johna Keatinga, nutící druhé nejít s davem. Až agresivně vás nutí "rozvinout" svoji osobnost, pokud se náhodou chováte "nepozoruhodně", je to bráno jako potlačování osobnosti. Tolik prázdných a přemoudřelých řečí jsem dlouho neslyšel. První půlka filmu naprosto, naprosto o ničem. Chovejme se na povel jako banda blbečků - co třeba trhat stránky z knížky? Jo, dobrá blbečkovina - ale kdepák blbečkovina, to je vaše nespoutaná osobnost! Chudáci ti kluci, až jednou nastoupí do práce, budou muset sklonit hlavu mezi stovky dalších a v tom jednotvárném davu budou jen jednou tečkou z milionu....hrozné, a to jim jeden pošahaný učitýlek vtloukal do hlavy, že ze stolu vidí svět jinak....ehm (shovívavý úsměv). Já mám svou společnost mrtvých básníků - knihovnu s jejich slovy. Miluju poezii. Ale Keating z ní udělal pozérství.... jako když si na funus vemu bílou mikinu a před rakví budu na všechny kolem řvát: Jsem jinéééj, jsem jinéééj. Keating není jen učitel, je to life coach, v dnešní době by měl fenomenální úspěch....všichni chceme být výjimeční, jenže si budeme muset možná jednou přiznat, že to nebyla pravda. (20.02.2021)

Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky. (02.01.2008)

Velice citlivý a hluboce lidský film, který, nejen že zobrazuje bez příkras zatuchlý puritánský školní systém Ameriky 50. let, ale zároveň nakopává prdel konvencím, konzervatismu a starosvětskému učitelskému a rodičovskému despotismu. Vrcholí lidskou slabostí a ústí v nádherný dojemný závěr, malému (ovšem nikoli bezvýznamnému) chlapeckému hrdinství. Peter Weir natočil na první pohled obyčejný film. Ovšem pod jeho slupkou se schovává něco mnohem většího. 95%. (05.02.2008)

Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy (02.01.2008)