Sacco a Vanzetti

Napsat cokoliv o tomto snímku ( po vyčerpávajícím a zcela výmluvném komentáři uživatele sportovec ) snad ani nemá cenu. Pouze bych opisoval jeho slova. Tak pouze pár vět ( musím, zato jak na mě snímek zapůsobil ). Snímek je na točen podle skutečných událostí http://wiki.csaf.cz/encyklopedie:pripad_sacco_a_vanzetti a pojednává o jednom z nejpokrytějších rozsudků v historii USA. Tvůrci snímek pojali a následně vylíčili jako dokumentární drama a jako velice dobrý nápad se zde ukázalo střídání černobílích a barevných pasáží doplněných o dobové reportáže. Snímek se také opírá o vynikající herecké výkony všech zůčastněných, působivá je práce kamery, vše umocněno silnou hudební složkou dvojice Ennio Morricone a Joan Baez. Zejména úvodní píseň The Ballad of Sacco and Vanzetti se vám dostane " pod kůži ". Jedná se o jedno z nejpůsobivějších převedení soudního procesu na filmové plátno ( nechápu to místní nízké hodnocení ). Nemám moc, co bych tomuto snímku vytknul, snad jen tu NESKRÝVANOU SYMPATII tvůrců k obžalovaným ( přeci jenom se jedná o RADIKÁLY a nikoliv bezůhonné občany), což se vzhledem k tehdejší politické situaci a okolnostem dá ale pochopit ( přesto to určitý NEDOSTATEK je )., který ale nepřekryje ten veskrze pozitivní dojem z tohoto jinak povedeného snímku. Podobný typ snímku: Sheridanův In the name of the father (22.10.2009)

Krásné, ovšem velice neúprosné drsné drama z porstředí tehdejší americké protianarchistické společnosti. Nesmyslný soud s oběma aktéry založen na nepravdách a mnoha vyšetřovacích omylech však nekončí dle normály... ač jsou pachatelé ke konci odhaleni. Jedná se totiž o franc.-italskou koprodukci a ta si v sedmdesátých letech nebrala servítky, točila realistická krimidramata s často tragickými konci.. (03.11.2007)

Snímek, který vám sebere i poslední zbytky iluzí o nestrannosti a funkčnosti jakéhokoliv justičního systému, zvláště toho v „zemi svobody a demokracie“. Výrazně dokumentárně stylizované drama používá chladný a věcný přístup k událostem okolo vykonstruovaného soudního procesu s italskými imigranty Niccolou Saccem a Bartolomeo Vanzettim. Chvílemi mi to přišlo možná až moc chladné, což byla ale vzhledem k těžké látce a nekompromisnímu vývoji událostí okolo obou hlavních hrdinů možná nejvhodnější volba. Překvapil zejména Gian Maria Volonté (známý zejména rolemi špinavců ze spaghetti westernů) svým důstojně odevzdaným výkonem v roli politického radikála, s jehož názory nemusíte vůbec souhlasit, přesto vás jeho bezelstná odevzdanost vyšší věci naprosto dojme. (15.03.2020)

Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. (22.02.2014)

Jen se přiznejte, koho k tomuto snímku přivedla hudba mistra Morriconeho, ze které stojí všechny chloupky na těle včetně těch zanedbaných v oblastech, které během karantény zapomínáme kontrolovat. Je s podivem, že tato píseň řekne ve 4 větách více, než všechny soudobé bezduché píčoviny dohromady. Nádherné procítěné soudní drama, u kterého nemáte pocit, že by trvalo 2 hodiny. Italové mluví rychle a svižně. A celý proces je nesmírně zajímavý, i když současně je nepříjemné jej sledovat. Sacco a Vanzetti jsou neskuteční sympaťáci a oba herci byli vynikající. Jediná výtka míří k italštině, kterou mnohdy slyšíte jinak, než mele huba jednotlivým hercům. Někomu také může překážet lehce levicový nádech, ale o tom je prostě celý film. 2 muži ve skutečnosti nejsou souzeni za vraždu, kterou nespáchali, nýbrž právě za jejich politické přesvědčení, které nebylo v souladu s přesvědčením USA. A tak z nich udělali mučedníky. [80 %] (30.05.2020)