Lak na vlasy

No, je to taková kravinka (brr to je hrozný slovo, ale mě nic jinýho nenapadá), naivita z toho čiší každým záběrem, ale to mi nevadí to mám na filmech Johna Waterse ráda. Možná je to v tomhle případě malinko přehnaný, ale budiž. Je to roztomilá pohádka o holce, které se splní všechny sny. Jsem spokojená. (13.06.2010)

Ten film buďto nesnášíte a nebo tancujete po celou dobu filmu s nimi...Já vím, že to takhle střelený, praštěný a šílený má být, tudíž to "akceptuji" a i přesto, že to není úplně styl, který vyhledávám, vím, že to má něco do sebe. U každé z verzí, co jsem viděla mě pomalu pak přijde, že vykašlávám sprej na vlasy, protože ten je tam cítit opravdu po celou dobu filmu :D (19.04.2024)

Co na to říct? Absolutně ne! Baltimore není připraven na sjednocené tancování! Absolutně nechápu jak se stalo, že po filmech jako Mnohočetní maniaci, Růžoví plameňáci nebo Female Trouble Waters natočil extrémně úspěšnou a širšímu publiku přístupnou muzikálovou komedii, která se dokonce dočkala v roce 2002 muzikálového zpracování na Broadwayi. A kde na to vzal prostředky? Netuším, ale s bugdetem se posunul o pár řádů jinam. Každopádně muzikál spatřil světlo světa a jde o funkční komedii o vážných (rasová segregace) i nevážných problémech let šedesátých za velkou louží, kde můžete ve škole dostat poznámku za nevhodný nasprejovaný účes. Exceluje tu Divine ve své poslední roli před smrtí a ukazuje, že v ní dřímá velký herecký potenciál, který už z podstaty dřívějších Watersových filmů, plných šokujícího hnusu, zůstal z velké části skryt. Ale chlípní milovníci ranného Waterse nesmutněte, jeho specifický a často až provokující smysl pro humor se prolíná celým filmem a to je na Laku na nehty to nejlepší, už kvůli tomu že ho servíruje mainstreamovému publiku. No nic, když odešla Divine, tak další film bude také muzikál s tenkrát neznámým Johnny Deppem. Mami, vítej v šedesátkách. (14.12.2020)

Tak zatím asi nejhorší film od Johna Waterse, ale přesto pořád lepší, než ten shit remake z roku 2007. Znalci poznají v roli beatnického malíře Rica Ocaseka, manžela od Pavlíny Pořízkové a člena skupiny The Cars. Samozřejmě nesmí chybět Watersův dvorní tranďák Divine, kterej ale tady nemá tolik prostoru a šílenosti a sám Waters si zahrál roli psychiatra. Takže chrstačky z tohohle filmu moc nemám, ale stejně jsem rád, že jsem ho viděl. (06.06.2008)

První jsem viděl nedávný remake, ale John Waters mi ukázal, že jeho filmů se prostě bát nemusím. Myslel jsem, že bude trochu cvok, a ne že by nebyl, ale ukazuje, že je velmi schopným režisérem a že dokáže komedii - navíc muzikálovou - zdárně táhnout, a to způsobem skutečně nezapomenutelným. Navíc si k tomu vybral skvělé herce. Divine mi nesedí, ale v tomhle případě není až tak protivný/protivná. (01.05.2014)