Cry-Baby

'Electricity makes me insane.' 'Why, Cry-Baby, why ?' 'Electricity killed my parents !' 'They died in electricity chair ?!' 'That's right, Allison. My father was alphabet bomber. He may been crazy but he was my pap. Only one I've ever had.' 'My God, I've heard about the alphabet bomber. Bomb's exploding in the airport and the Barbra shop and....' 'That's right. In alphabetical order. Car wash, drug store. I used to lay in my crib and hear him screaming asleep: A, B, C, D, E, F, G...' :-DDDD Nějak se mi to vymklo z rukou. Myslím, že to začalo, když jsem byla v kině na Dark Shadows a doma se koukala pořád dokola na Ranga s tit. Prostě jsem zjistila, že JD je fakt talent. A takhle dobře jsem se dlouho nepobavila. Prostě praštěná hudební komedie z dob Elvise s debilníma hláškama, u kterých se ale nedá nesmát. Škoda jen tý scény v soudní síni (rodiče, skrz který promlouvá bůh...), tu bych vystříhla a seskartovala. Umírala jsem u toho Johnnyho xichtění a jak byl strašně vážnej, když byl naštvanej :-D (06.08.2012)

Netajím se tím,že miluju Johnnyho Deppa a rock'n'roll. Když se tohle spojí,musí vzniknout prostě něco,co se mi bude líbit. A fakt to tak je. Hezky krejzy muzikál,kde je neuvěřitelně moc skvělých písniček (personally muj favorit je Please Mr. Jailer) a hned máte chuť si jít zatancovat. Aspoň já teda! (10.09.2018)

Dost ujetá muzikálová parodie na muzikál Pomáda (zejména teda na tu). Příběh jednoduchý - jak už to o muzikálů bývá - ale je ujetý tak nádherně, že nižší hodnocení prostě dát nemůžu. Johnny je skvělej, Amy Locane taky a navíc je i nádherná, jsou tam krásně ujeté a fakt dobře napsané postavy, herci si to užívají, písně jsou fajn, je tam docela dost hlášek a památných humorných situací a kratičká stopáž je skutečně velmi příjemná. Fakt jsem se bavil. 70 %. (21.06.2022)

Johnovi Watersovi začalo poriadne šľapať LSD asi tak až do nástupu sekvencie na súde, ale našťastie celkom slušne a potom je to už jazda až do konca. Ono to vyzerá presne tak, ako keď autor Ružových plameniakov natočí svoju verziu Pomády, ani niet viac k tomu čo dodať. Pesničky a tanečky zábavné, so slušnou choreografiou a s entuziazmom protagonistov. Pôjde ale najmä o to, či je pre vás rockový muzikálový žáner a zároveň paródia naňho to pravé. Pre mňa príliš nie, ale dostal som asi viac ako som očakával. 70% (25.09.2018)

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)