Cindy

V naondulovaných osmdesátých tohle prostě muselo fungovat a fungovalo. A obzvlášť u nás. Příběh o moderní Popelce - v tomto případě Američance v Itálii zamilující se do chudého chlapíka ze kterého se vyvrbí princ, navíc proložený písněmi měl ideální ingredience pro pubertální zejména dívčí oči. Přiznám bez mučení, že i mne zůstala v hlavě chytlavá melodie ze závěrečné písni na letišti a že i já jsem s napětím sledoval, zda je Cindy v tom rolujícím Jumbu.... Když jsem to však po čase letmo shlédl, musel jsem se usmát. Bonnie je roztomilá, Pierre vypadá jako mladej Vaculda (tuším, že Lukášek jej i daboval), ale celkově ta móda a ty úděsné účesy... Už je to za čarou a navíc nejsem hromony bublající dívka :-). * * (02.11.2013)

Ono by to nebylo zase až tak špatný. Hudba je klasika z 80. let a tu já mám ráda, navíc Bonnie Bianco má překrásnej hlas. Jenomže to je tak jediný, co mi na ní vyhovovalo. Jinak mi totiž byla děsně nesympatická a milý princ zrovnatak. Děj byl někdy překompbinovanej, pak zase děsně nudnej. Je to škoda, potenciál by byl... (24.05.2009)

Tak tahle moderní pohádka v osmdesátých let vyprodala nejen italská kina a stala se hitem nejen mezi mládeží celé západní Evropy. Československu se zřejmě vyhnula, i když to nemohu pamatovat. (Tak jsem se zase jednou mýlil.) Samozřejmě hlavní deviza - hudba bratří Guida & Maurizia De Angelis! Ti při talentovkách objevili i hlavní hrdinku Bonnie Bianco, která nádherně zpívá, nádherně vypadá, ale, ať se bráním, jak mohu, už tak "nádherně" nehraje. anderson: jsem ještě celkem malý špunt, a když jsem to hodnotil (viděl jsem to na německé MDR), byla tady jen čtyři hodnocení - a o těch (Jalu) jsem si myslel, že to viděli u Poláků. (12.07.2005)

Kladem je krásná a přesně zpívající Bonnie a účast Vittoria Caprioliho a Adolfa Celiho v jedné z jeho posledních rolí. Záporem otřesný jeliman Cosso a slabé, byť technicky dobře odzpívané písně. Vím, že popelkovská story je stokrát provařená, ale u tohoto zpracování scénář opravdu stojí za starou belu. (30.04.2020)

Krásná romantická pohádka o popelce z 80. let, viděl jsem to jako malý školáček těsně po pádu železné opony a byl to možná první snímeček podobného ražení, který jsem začal hltat. Dnes s odstupem let už je na něm možná příliš podepsán zub času, ale s trochou nostalgie se dá prohlásit za zdařilý slaďáček. Btw. také jsem si uvědomil že je to možná jediný romantický film kdy hlavní hrdinka dostane od svého protějšku i facku...holt italové se nezapřou :-) (11.09.2007)