Srpnová neděle

Přestože Vávra zaoblil všechny hrany Hrubínovy předlohy, vrhající lidské city „na veřejnou cestu“, kde s nimi slunce vykoná své, zestetizoval svět prorezlý nenaplněním a přeplněním, z něhož každého vidoucího mrazí, a tím vše charakteristické vlastně ztlumil, vytvořil pozoruhodný film, který připomíná úpalem rozpálenou četbu dramatu v omamných jihočeských exteriérech. Z Hrubínova ostrého profilu zbylo jen málo, ale přesto nikdy neodolám a pátrám po tom, jak do sebe prorůstá idealizace a kritika, okouzleně sleduji, jak si hrají světlo a tma s krajinou, a nechám se uhranout Fabianovou, Högerem, Munzarem, Záhorským a dalšími… (24.12.2010)

Plochý louh Hrubínova převratného dramatického textu. Vávra z něj nedokázal vytěžit víc než harmonickou výtvarnou složku Josefa Svobody, silné herecké výkony a idylickou atmosféru Jižních Čech. Drama uvnitř postav a zejména mnohovrstevnatou postavu Moráka však film jaksi po špičkách obchází poněkud homolkovskou kritikou maloměšťáctví. Celkově vzato se tu vytrácí ona monologická nesourodost komunikace i deziluzivní pohled na mezilidské vztahy, který příkře kontrastuje s přírodní harmonií. Zatímco Hrubín v divadelní verzi dokázal jít hluboko do rozporné povahy člověka jako bytosti intimní / veřejné a vytvořil jedinečný jazyk na pomezí lyriky a dramatu, filmová předělávka sklouzává v duchu dobového schematismu k optimistickým ideovým frázím... (14.04.2010)

Srpnová neděle je především setkání mládí a stáří. Mládí má všecko před sebou a je mu všechno jasné. Stáří má všechno za sebou a už ničemu nevěří. Věra Mixová je stárnoucí kráskou, která se obtížně smiřuje s tím, že její hvězda pohasíná a na její místo "obletované krásky" nastupují jiné, mladší. Dokáže ještě zaujmout mnohé muže, ale cítí se v pasti. Její manžel jí nepotřebuje a začínat s jinými nemá sílu. Během letního večírku se kolem ní se motá pár chlapů trousících moudra. A je to docela síla. Vynikajícně napsané postavy poštmistra a zejména Záhorský coby zhrzený ex-kapitalista. Karel Hoger coby vyhořelý básník je dokonalý. Několik jeho postřehů mi fakt zalezlo pod kůži. Dokonalý film obrazem i dialogy, krásné panoptikum postaviček. 90% (01.02.2014)

Filmová adaptace Hrubínovy divadelní hry, jejíž scénář napsal sám František Hrubín. Zabývá se opět pro něj tak typickým konfliktem generačním, propastí, která zeje mezi mladou nastupující generací a generací lidí zralých, zkušených, ale zatížených vahou a tíhou doby. Jde o jakýsi významový zlom reprezentující začátek tání komunistického režimu po roce 1956, tedy po smrti Stalina i Gottwalda. Jenže film Otakara Vávry je stále poznamenán dobovým schematismem (např. postava redaktora a básníka v podání Karla Högera meditující o letadlu s vodíkovou pumou...), povahy lidí jsou místy ploché, vztahy mezi nimi zjednodušené a paušalizované (,,A řezat!") a v podstatě na nic směrodatného nepoukazuje... (28.09.2007)

Dnes uz by Hrubin s podobnym nametem takovou diru do "sveta" zrejme neudelal. Vavra se vsak latky ujal se vsi gracii a je videt, ze mu nesly jen vypravne historicke velkofilmy. Ve sve dobe a takovem sirokem filmovem rozsahu mu muze konkurovat snad jedine Fric. Zajimave herecke obsazeni a jeste lepsi jejich vykony. Vlasta Fabianova v roli paninky Mixove je uzasna. V nicem horsi, jak kocky z Hollywoodu 60. let. Srpnova nedele ma sve kouzlo. (05.07.2023)