Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Václav TrojanHrajú:
Karel Höger, Miloš Nedbal, Vlasta Fabianová, Bohuš Záhorský, Jiřina Šejbalová, Miriam Hynková, Luděk Munzar, Otomar Krejča st., František Filipovský (viac)Obsahy(1)
Premiéra Srpnové neděle, první divadelní hry Františka Hrubína, se konala v Národním divadle 25. dubna 1958. Příběh lyrické komedie se odehrává ve dvou horkých dnech v malé jihočeské vsi. Na břehu malého rybníka se scházejí letní hosté a místní mládež. V Hrubínově hře, tak jak je typické pro celé jeho básnické dílo, jde o konflikt mládí a stáří, života a smrti. Mládí zde zastupuje medička Zuzka a její milý Jirka. Ne věkem, ale smýšlením a cítěním k nim patří místní poštmistr a Zuzčin strýc inženýr Mixa. Proti nim stojí stárnoucí poživačná Věra Mixová, její slabošský milenec redaktor Morák a dvojice bezdětných manželů Vachových. Hra si získala nesmírnou oblibu u obecenstva a vítězně prošla všemi většími českými scénami.
Premiéra filmového přepisu se konala 12. května 1961. Otakar Vávra přizval ke spolupráci téměř všechny tvůrce divadelní inscenace. Režisér Otomar Krejča napsal společně s Vávrou scénář. Představitelé hlavních rolí jsou stejní - Karel Höger jako Morák, Vlasta Fabianová jako Mixová, Jiřina Šejbalová a Bohuš Záhorský v roli Vachových a Luděk Munzar jako Jirka. Pouze Radovana Lukavského nahradil v roli poštmistra Miloš Nedbal a roli Zuzky místo Marie Tomášové představovala Miriam Hynková. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Globální charakteristiky tohoto filmu české (československé) karikatury chruščovovského tání jsou určitě přesné. Sám nevím, co bych k nim dodal. Zcela jinak ovšem film vyzní, položíme-li jeho raison d´étre do dobových souvislostí. Odezněl šestapadesátý rok, na Letné se stále tyčila "fronta na chleba", jak se říkalo také Stalinovu pomníku a republika se stále nevymanila z novotnovské gigantománie plynoucí z dozvuků bruselského úspěchu a vrcholící novou zglajchšaltovanou ústavou (měla platit až do r. 1992, tj. nejdéle ze všech našich dosavadních ústav) a novým názvem hlásajícím údajné dovršení výstavby socialismu (ČSSR). Kritická vlna tu nesporně byla, ale limitována mírou iluzí o skvělé budoucnosti společnosti, na niž ještě nedolehla tíha gigantomanské třetí pětiletky ani přípravy třetího sjezdu spisovatelů. Tu přechodnost, tu pofidérní jistotu naprostých nejistot film celým svým založením, poetikou, domyslitelným působením cenzury, vlastně zrcadlí přesně. Ano, taková ta doba prvních let relativní stability novotnovského režimu byla. Pestrost šedi, kterou vyzařovala, nelhala. Nelže o ní ani tento pokrouceně pravdivý, rozporuplný Vávrův a Hrubínův film. ()
Srpnová neděle se stala manifestem nového neplakátového divadla v Krejčově programu činohry Národního divadla. Prošla přitom dlouhým vývojem od symbolistické pohádkové hry s vodníkem a rusalkami k prchavému zachycení jediného dne, kdy se na břehu jihočeského rybníka scházejí »lufťáci« z Prahy s místními a baví se na taneční zábavě. Jiný »děj« hra nemá, každá postava však za sebou vláčí příběhy svých zpravidla traumatizujících osudů, ke kterým se v hovoru stále vrací – jenže nikdo nikoho neposlouchá, monology se míjejí. V lyrizujícím oparu scény Josefa Svobody, hudby Václava Trojana, režie Otomara Krejči a v provedení populárních herců se Srpnová neděle stala jednou z nejúspěšnějších inscenací činohry Národního divadla (163 repríz v letech 1958 až 1961). Film, bezprostředně následující jevištní provedení, sice mnohé z Hrubínova sžíravého obrazu české společnosti neakceptoval, nicméně v rovině estetické snímek dosahuje maximálního účinku. Vávrova ryze filmařská praxe vynikajícím způsobem zhmotňuje to, co jevištní nastudování může spíše jen naznačit a exteriérové sekvence v okolí jihočeských rybníků nabízejí ještě konkrétnější model hrubínovské rozervanosti. A zatímco z kdysi slavné divadelní inscenace dnes zbylo jen několik zažloutlých novinových kritik a hrst vzpomínek, filmový pás navždy uchoval mimořádné herecké kreace legend české Thálie, počínaje Fabianovou, Šejbalovou, Záhorským, Högerem, Nedbalem a konče Munzarem, Třískou i Miriam Hynkovou, nastupující generace, silně ovlivňovanou už jakoby novým pojetím divadelního herectví tak, jak jej interpretoval nejvýrazněji právě Krejča. Pokud se Hrubín vskutku hodlal vyzpovídat, a já jsem o tom přesvědčen, nikdo mu nenaslouchal. Cejch přitakávače režimu mu zůstal zčásti jistě právem, vždyť dobývání člověka ze sebe má v Srpnové neděli přídech socrealistického inženýrství lidských duší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. // Pochvalu si ovšem zaslouží kolega Blofeld a jeho zevrubný příspěvek. ()
Filmová adaptace Hrubínovy divadelní hry, jejíž scénář napsal sám František Hrubín. Zabývá se opět pro něj tak typickým konfliktem generačním, propastí, která zeje mezi mladou nastupující generací a generací lidí zralých, zkušených, ale zatížených vahou a tíhou doby. Jde o jakýsi významový zlom reprezentující začátek tání komunistického režimu po roce 1956, tedy po smrti Stalina i Gottwalda. Jenže film Otakara Vávry je stále poznamenán dobovým schematismem (např. postava redaktora a básníka v podání Karla Högera meditující o letadlu s vodíkovou pumou...), povahy lidí jsou místy ploché, vztahy mezi nimi zjednodušené a paušalizované (,,A řezat!") a v podstatě na nic směrodatného nepoukazuje... ()
Já jsem Srpnovou neděli nikdy na divadle neviděla, takže nevím jestli původní Hrubínova hra byla lepší, ale film se mi svou ohraničeností místa a času, postavou stárnoucí bývalé krasavice Vlasty Fabianové a svými ve vodě se odrážejícími lampiony, které měly lidem ozářit krásu, aby ji pak už pořád viděli, nějak trefil do nálady. ()
Role Věry Mixové patřila prý k vrcholům bohaté divadelní kariéry jedné z našich nejvýznamnějších hereček, paní Vlasty Fabianové. Samotná inscenace v režii Otomara Krejči se díky šťastnému spojení se scénografem Josefem Svobodou a výtečnému obsazení (Fabianová, Höger, Lukavský, Záhorský, Šejbalová, Munzar, Tomášová) dočkala velkého úspěchu - na repertoáru vydržela po čtyři sezóny a celkem se dočkala 163 provedení (více než kterákoliv jiná premiéra sezóny 1957/1958 včetně slavného Osbornova Komika s Ladislavem Peškem). Otakar Vávra při přípravě filmové verze šťastně převzal většinu obsazení (jen Radovana Lukavského nahradil v roli poštmistra Miloš Nedbal a Marii Tomášovou v roli Zuzanky Miriam Hynková) a ke spolupráci přizval i Krejču a Svobodu. Proč je tedy filmová Srpnová neděle tak bezkrvá? Jak píše paní Fabianová ve svých vzpomínkách: "Ohlas na úspěch Srpnové neděle dorazil až na Barrandov. Filmaři vycítili příležitost zase si jednou zafilmovat krásné rybníky, soumrak, mlhy, západy slunce na široké plátno, na barvu... Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Tak, jak byla atmosféra třeboňských rybníků hmatatelně přítomna mezi kamennými zdmi Tylova (dnes Stavovského - pozn. aut.) divadla, vytratila se, když byla realizována in natura. Stylizovaný Hrubínův dialog se nepodařilo vtěsnat do konvencí filmové řeči." Hrubínova původní hra je svou podstatou velice křehká. Vávra ve svém scénáři (který napsal ve spolupráci s Krejčou) razantním způsobem narušuje její uzavřenost do jednoho srpnového dne a noci tím, že v prvních dvaceti minutách rozehrává to, co se odehrálo ve dni předcházejícím - ve snaze Srpnovou neděli rozpohybovat ji tak do značné míry rozplizává. //Ve filmových adaptacích divadelních her to vůbec není neobvyklá chyba - nejkřiklavějším příkladem poslední doby je patrně filmová verze Višňového sadu s Charlotte Ramplingovou, v níž režisér a scénárista Kakogiannis dokonce rozehrává, co se dělo před začátkem hry v Paříží, čímž ovšem takřka fatálně snižuje význam příjezdu Raněvské coby klíčové události v textu.// Tímž krokem Vávra zbavuje zřejmosti i symboliku všudypřítomných lampionů, která byla na jevišti tak krásně čitelná - v prvním dějství se věší, v druhém svítí, ve třetím jsou poničené a strhané. Dále se nemohu zbavit dojmu, že jevištní Srpnová neděle musela být podstatně více lehkonohá - někdy bývá uváděna jako "lyrická komedie". Vávrův film je lyrický velice důkladně, ale komiku v tradičním slova smyslu můžeme hledat maximálně ve žlučovitě zahořklých výstupech manželů Vachových (Záhorský-Šejbalová). Do jisté míry čechovovsky komediální je potom závěrečná scéna, v níž se Mixová, která velice dobře ví, že umí plavat, pokouší o demonstrativní sebevraždu skokem do rybníka - tato scéna je patrně také jedna z těch, které se do paměti diváka zapíší nejvíce, a právě v těchto scénách se Vávra drží původního textu nejpřesněji. Aby nedošlo k mýlce, herecké výkony jsou samozřejmě na vysoké úrovni. S tímhle obsazením to nemohlo být jinak - o hereckých kvalitách všech zúčastněných není třeba se rozepisovat. Hercům však ani za mák nepomáhá volba záběrů; Fabianová s Munzarem vedou lyrický noční dialog na břehu rybníka - střih, kamera snímá východ slunce nad rybníkem (přesně jak psala Fabianová - "na široké plátno, na barvu..."), dialog pokračuje jen ve zvukové stopě - střih zpět, Fabianová s Munzarem opět u ztemnělého rybníka. A tak by se dalo pokračovat dál. Smutným vrcholem v tomto směru je pak jeden z posledních záběrů: příjezd traktorů (!) působí jako příslovečný slon v lyrickém porcelánu Srpnové neděle. Ve výsledku tedy namísto krásného filmového přepisu legendární divadelní inscenace vznikl unavený snímek, v němž mezi záběry jihočeské krajiny tu a tam probleskují skvostné herecké výkony v čele s Vlastou Fabianovou. Dejme jí ještě jednou slovo: "Na zfilmované Srpnové neděli byly nejhezčí ty prázdniny na jihu Čech, kde jsme natáčeli. Až na ta hejna komárů." () (menej) (viac)
Galéria (6)
Zaujímavosti (8)
- Sklársku kapelu predstavovali miestni komparzisti, ktorí ale v skutočnosti nehrali, hudbu štáb púšťal z magnetofónu. (Raccoon.city)
- Premiéra Srpnové neděle, první divadelní hry Františka Hrubína, se konala v Národním divadle dne 25. dubna 1958. (Karlos80)
- Scéna pri tancovačke, ako padajú lampióny do vody a kapela hrá na plti, sa musela natočiť na jeden raz, pretože hneď ako padli lampióny do vody, žiarovky sa zničili. (Raccoon.city)
Súvisiace novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (viac)
Reklama