Réžia:
Otakar VávraScenár:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Marie Vášová, Valentina Thielová, Miriam Hynková, Jiří Vala, Marie Tomášová, Václav Voska, Josef Bek, Jiřina Šejbalová, Rudolf Hrušínský, Světla Amortová (viac)Obsahy(1)
Sociální drama Otakara Vávry, natočené podle románové předlohy Gézy Včeličky, vypráví příběh chudé rozpadající se rodiny matky Fišerové a jejích třech dětí. Je zasazený do 90. let 19. století – do doby, kdy nemajetné pracující vrstvy ještě neměly své volební hlasovací právo ani stálou osmihodinovou pracovní dobu. Po smrti věčně opilého a agresivního otce Fišera se rodinu snaží držet pohromadě rázovitá matka (M. Vášová), pracující v noční kavárně. Už ale nijak nezabrání zkratovitému jednání syna Františka (J. Vala), co se rozhodne náhle kvůli tvrdé práci odejít z pekárny a založí si vlastní rodinu se svou láskou – továrnicí Růženou (M. Tomášová). Lásku nalezne i dcera Julie (V. Thielová) u bohatého Karla Horáčka (R. Hrušínský), jehož matka vlastní nevěstinec. Žofie (M. Hynková) jako jediná z dětí zůstane s matkou doma a pracuje jako šička. Po nějaké době ale mezi nimi nastane roztržka, když se dcera přizná, že čeká nemanželské dítě. Do toho všeho se začínají ozývat dělníci a pracovníci, co se dožadují lepších pracovních podmínek a k nimž se přidá i Růžena s Frantou… (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
,,...a jednou to stejně vyhrajeme!" Nečekal jsem to, ale já těm stávkujícím dělníkům, riskujícím i přes chudobu svou početnou rodinu v boji za vlastní požadavky a názory, nakonec úpřimně fandil. Přesto že jde o film komunistický, u dožadování se práv za lepší životní podmínky (včetně zkrácení pracovního času z 12ti na 8 hodin) lze nakonec s podobnými protesty soucitit. A myslím si, že by se řada z těchhle dělníků i styděla za další vývoj historie, kdyby se dožili např. dob vykonstruovaných procesů, které po vítězství KSČ v 48. roce nenechaly na sebe dlouho čekat... Příběhy stávkujících dělníků a revolucionářů z posledních desiletí c. k. monarchie patřily k oblíbeným tématům angažovaných čs. filmů především v 50. letech, Policejní hodina vznikla stejně jako tematicky příbuzné Pochodně k 40. výročí založení KSČ. Nicméně Otakar Vávra dokázal zpracovat téma podmanivým způsobem, kde na povrchu jsou důležité především vztahy a osudy hned několika postav, žijící svůj rodinný a pracovní život v nelehké době. Snímek občas možná mírně vázne v několika dlouhých tichých scénách bez výraznějšího dějového akcentu, ale nechybí mu napětí, působivá atmosféra a herecké výkony: Jiří Vala v podobných rolích obvykle výborný, nicméně dostal mne na menším prostoru Václav Voska coby tajný policajt; jeho role není síce hlavní (i když vzhledem k názvu filmu snad i titulní ano), ale veškeré fragmenty s ním postupně nabízejí pěknou drobnokresbu slizkého špiona skrývajícího se pod rouchem pražského flamendra. Celkový můj prožitek z filmu byl silný, ano - tomu říkám historické sociální drama, které mě pohltilo. 75% ()
Národnímu umělci Otakaru Vávrovi se podařil vytvořit hodnověrnou a až dokonalou atmosféru počátků již legální existence českého demokratického socialismu, socialismu Marxova, Masarykova i Benešova. Je to současně i příběh československé formy italského neorealismu v době jeho plného rozpuku; připomínám např. STALO SE V TURÍNĚ (1963) režiséra Maria Monicelliho s Marcellem Mastroiannim v titulní úloze či třetirepublikovou SIRÉNU režiséra Karla Steklého. Perly často nacházíme tam, kde bychom je nejméně čekali. ()
Vávrův film na objednávku režimu - matka má 3 děti, každé se šplhá životem jiným způsobem. Jedna dcera se provdává za majitele bordelu, druhá za zkorumpovaného policajta a syn si bere chudou pradlenu. Samozřejmě, komunisté si našli potencionál ve třetím případě - a paradoxně je nechutné vidět Třísku v malé roli srdcem oddaného pekaře, oddanému na život a na smrt komunistům. Z herců zaujaly pak především ženské výkony, kterých zde bylo požehnaně (především bordelmamá Šejbalová a její dědička Thielová, zatímco Vášová docela přehrávala, za zmínku stojí i půvabná pradlena Tomášová, nebo štětka, kterou ztvárnila Hegerová). ()
Film natočený pod záštitou výročí vzniku Komunistické strany, jak napovídá úvodní titulek, by mohl mnoho diváků předem odradit. Za tím se ale skrývá nefalšované sociální drama o životě pražské chudiny. Pro našince jen velmi těžko představitelné životní podmínky, ve kterých žilo v té době dělnictvo víceméně všech civilizovaných států. Vše je samozřejmě točeno tendenčně, dobří jsou především dělníci, ale o to zde nejde. Jde o dobu, kdy se dělnictvo formovalo, kdy tomu lidé věřili, neexistovaly dnešní sociální výdobytky typu osmihodinová pracovní doba, dovolená atd. Tehdejší a několik dalších generací dělníků nám pro dnešek zajistily lidštější pracovní podmínky. Naprosto chápu, že v dnešní době, po éře socialismu, se každému otvírá kudla v kapse, když slyší budovatelská hesla, takové ale dělnické hnutí tehdy bylo. Děj se naštěstí nezabývá pouze dělnickým hnutím, ale hlavně životními osudy jedné pražské rodiny. A to je na tomto snímku daleko daleko zajímavější. Vávra i v tomto případě jde dost do hloubky (až na kost, to on umí) a rozjíždí celkem depresívní příběh o každodenním kolotoči, boji o chleba a přežití. Syrový příběh na mírně ideologickém pozadí zvedá navíc vynikající výkon většiny herců a tak mi nezbývá, než snímek jen a jen doporučit. 80% ()
Natočeno na objednávku ke 40 výročí vzniku komunistické strany, ale je to pořád Vávra, takže máte jistotu, že dostanete kvalitní filmařinu. Tady se Otakar vyhrabal z některých svých přehmatů z padesátých let a natočil slušný dobový drama kde sice kdo chce může si najít i ty komunistický ideje, ale po pravdě čekal bych k takovýmu tématu, že to tam budou víc cpát a to se nestalo. Každopádně solidní záležitost jako vždy. Tentokrát mi k tý čtvrtý hvězdě něco chybělo. Možná, že je to tím, že film graduje hlavně v tý jak už bylo u Vávry zvykem kvalitně natočený davový scéně demonstrace a v druhé půlce už to nemá takový spád a konec je jakoby trochu useknutý, ale na lepší tři hvězdice to v pohodě dá.65% ()
Reklama