Policejní hodina

Adaptace prózy Gézy Včeličky (o něco dříve byla natočena Kavárna na hlavní třídě), jíž každý historik zabývající se sociálními dějinami 90. let 19. století musí považovat za velmi věrohodné umělecké zpracování dělnického a maloburžoazního pražského prostředí, včetně psychologie. Takto se chovaly upracované matky, takto fungovala policie, taková byla morálka drobného měšťanstva, tak vypadaly dobové bordely, takové bylo nadšenectví rozvíjející se sociální demokracie (a i příbuzných politických směrů - Masarykových realistů, anarchistických skupin, více nacionálnějších národních socialistů). Pozdějším stalinistům fakticky sociální demokracie, opora Masarykova za 1. republiky, spíše vadila. Dobová atmosféra je dotvořena i dobře vybranou hudbou hospod a pražské ulice. Herecké obsazení je u Vávry vždy vytříbené, radost mi udělal jako vždy okouzlující V. Voska, stejně jako H. Hegerová coby (téměř typicky) prostitutka. Nutno samozřejmě zmínit výtvarníka kostýmů Kamila Lhotáka a černobílou kameru J. Tusara. (18.09.2011)

No, kdyby z toho Vávra nemusel v roce přidání dalšího S do ČSR udělat socanskou agitku, mohl to být moc pěkný příběh. Takže ty tři hvězdy nepatří Vávrovi, ani soudruhům, ale první je za tu plejádu výborných herců, druhá za hudbu Jiřího Srnky a třetí za nádherné záběry ze staré Prahy a jejích ulic i uliček. (28.03.2021)

Film natočený pod záštitou výročí vzniku Komunistické strany, jak napovídá úvodní titulek, by mohl mnoho diváků předem odradit. Za tím se ale skrývá nefalšované sociální drama o životě pražské chudiny. Pro našince jen velmi těžko představitelné životní podmínky, ve kterých žilo v té době dělnictvo víceméně všech civilizovaných států. Vše je samozřejmě točeno tendenčně, dobří jsou především dělníci, ale o to zde nejde. Jde o dobu, kdy se dělnictvo formovalo, kdy tomu lidé věřili, neexistovaly dnešní sociální výdobytky typu osmihodinová pracovní doba, dovolená atd. Tehdejší a několik dalších generací dělníků nám pro dnešek zajistily lidštější pracovní podmínky. Naprosto chápu, že v dnešní době, po éře socialismu, se každému otvírá kudla v kapse, když slyší budovatelská hesla, takové ale dělnické hnutí tehdy bylo. Děj se naštěstí nezabývá pouze dělnickým hnutím, ale hlavně životními osudy jedné pražské rodiny. A to je na tomto snímku daleko daleko zajímavější. Vávra i v tomto případě jde dost do hloubky (až na kost, to on umí) a rozjíždí celkem depresívní příběh o každodenním kolotoči, boji o chleba a přežití. Syrový příběh na mírně ideologickém pozadí zvedá navíc vynikající výkon většiny herců a tak mi nezbývá, než snímek jen a jen doporučit. 80% (26.06.2011)

Vávrův film na objednávku režimu - matka má 3 děti, každé se šplhá životem jiným způsobem. Jedna dcera se provdává za majitele bordelu, druhá za zkorumpovaného policajta a syn si bere chudou pradlenu. Samozřejmě, komunisté si našli potencionál ve třetím případě - a paradoxně je nechutné vidět Třísku v malé roli srdcem oddaného pekaře, oddanému na život a na smrt komunistům. Z herců zaujaly pak především ženské výkony, kterých zde bylo požehnaně (především bordelmamá Šejbalová a její dědička Thielová, zatímco Vášová docela přehrávala, za zmínku stojí i půvabná pradlena Tomášová, nebo štětka, kterou ztvárnila Hegerová). (15.02.2016)

Ale no fujtajbl... Socialistická agitka jak když vyšije, daleko silnější sociální pudy ve mě vyvolal o jednatřicet let starší Junghansův němý snímek Takový je život... Ten k tomu aspoň nepotřeboval patetické kecy, tupé pantáty a partizánské recitativy... Vávra točit uměl, ale bohužel si u inštancí až moc často takhle šplhal... No, ruce pryč, pokud zrovna mermomocí nechcete uctít památku památníku naší veliké komunistické strany... 20% (17.12.2006)