Oldřich a Božena

Vcelku odvážný snímek o tom, jek to tenkrát mohlo být. Vhledem k naprostému nedostatku písemných pramenů si museli filmaři skoro všechno vymyslet, hrdinové mají vlastnosti blízké naší době a našemu chápání. Myslím, že tady se to dá brát pouze jako připomenutí divokých zmatků doby, z níž náš stát nutně nemusel vyjít vítězně a stabilizován. Přesto zejména díky Oldřichovi a jeho levobočkovi se tak stalo. A o dvě generace později už Vratislav získává královský titul. Rex Bohemiae! (20.02.2010)

Toto Vávrovo drama tvoří jeden z článků kvalitativního posunu v českém filmovém hereckém i autorské nazírání sedmdesátých a osmdesátých let ve vazbě na tehdy nové výsledky historického bádání a neomezuje se zdaleka na Vávru (ještě výrazněji se projevil např. Oldřich Daněk). To, co se jeví jako neúměrná krutost nebo přemíra divadelního herectví, je především specificky televizním uchopením látky. Pokud se někomu tyto věci zdají být drastické, doporučuji k bližšímu poznání edice různých smolných knih nebo např. přímo Kosmovu KRONIKU či KRONIKU Vavřince z Březové. Přesnější uchopení reality není ještě bezuzdným naturalismem nebo akčním filmem. Naopak za úspěšnou bych považoval snahu o postižení psychologie postav, která zahrnuje také ústrojnou integraci moderního pohledu či - chcete-li - interpretace. Vávrovo dílo z těchto důvodů stavím podstatně výš než většina spolukomentátorů tohoto fóra. (20.10.2007)

Trochu mystické spracovanie (ale u Vávru to nie je nič nečakané) jednej zo zaujímavých a dosť opomenutých častí českej histórie, ktorá by sa dala v skratke popísať. Boli traja bratia - Boleslav, Jaromír a Oldřich. Prvý si pekne vládol, ale aby ho náhodou bratia neohrozili, jedného nechal vykastrovať a druhého rovno zabiť, lenže ten ušiel. Po istom čase poľský kráľ Boleslava zajal a uvrhol do väzenia, kde prežil posledných vyše tridsať rokov svojho života. Poľský panovník dosadil do Prahy svoju bábku - Vladivoja, lenže ten s pražským biskupom toľko chlastal, že sa za 9 mesiacov uchlastal k s mrti. Potom nastupuje vyklieštený Jaromír, 3x nastúpil, 3x utekal. Bratovi Oldřichovi ale neutiekol a ten ho na 21 rokov uvrhol do žalára a nechal oslepiť, aby vládol sám. Nakoniec aj Oldřich podľahol alkoholu a umrel priamo na hostine za svojim stolom, keď sa napíjal vína. Asi preto ho nazvali "český Achilles". No a potom sa opäť vrátil Jaromír, slepý a vykastrovaný a snaží sa vládnuť, až ho jednej noci v latríne zo spodu prepichli do riti a pobral sa na večnosť. Takáto je skutočná história a keby to Vávra natočil takto popravde, určite by ten film bol lepší. (15.08.2019)

Pěkně natočená freska zobrazuje jednu z etap zrodu raného českého státu. Soupeření křesťanství s původními pohanskými zvyky a kulty; potýkání v přemyslovské dynastii - Oldřich (Jiří Bartoška) nechá oslepit svého bratra Jaromíra (Ladislav Frej), který byl již předtím na příkaz jejich staršího bratra Boleslava III. vykleštěn. Otakaru Vávrovi se neoddiskutovatelně daří zpracování historických látek. Za zmínku určitě stojí i herecké výkony hlavních protagonistů. (24.11.2009)

Podle mého je Oldřich a Božena nejlepší historickou látkou, kterou Otakar Vávra zpracoval. Místy dost brutální, pohanské a nahotu neskrývající. O tom všem byla doba rozpadu boleslavské říše končící narozením Oldřichova syna Břetislava I. Historicky přesné, herecky také vytříbené, zejména mnich v podání Jiřího Adamíry, nebo Juty, ženy Oldřicha, kterou zahrála Jana Šulcová. Kdyby snímek obsahoval černobílou kameru, delší záběry a pohanštější hudbu, tak bych se nebál s jistou dávkou nadsázky srovnání s Vláčilovou Marketou. (14.09.2018)