Cena za nežnosť

41. Zlatý Glóbus za rok 1983 - cena (4) - *Nejlepší film (drama), *Nejlepší herečka (drama) - Shirley MacLaine, *Nejlepší herec ve vedlejší roli - Jack Nicholson, *Nejlepší scénář - James L. Brooks + nominace (2) - Nejlepší herečka (drama) - Debra Winger, Nejlepší režie - James L. Brooks (02.12.2008)

Shirley MacLaine byla výborná. Zaslouženě získala Oscara. Vztah matky a dcery je vždycky komplikovaný, i když je mezi nimi zvláštní pouto, které nikdy nic nepřetrhne. Krásná pocitová vztahovka, která může někomu přijít nudná a možná i kýčovitá, ale není. Propadněte její hloubce, nechte se vtáhnout do děje a soustřeďte se pouze na něj. Máte před sebou brilantní rodinné drama, která vás rozesměje i dojme. To všechno v sobě skrývá tento film. (11.10.2008)

Na pomezí tří a čtyř hvězd, ale nakonec se přikláním ke třem, protože jsem holt čekala něco trochu jiného, a tudíž se u mě při sledování prvních dvou třetin filmu dostavilo spíše malé rozčarování. Jinak ale není Cena za něžnost, film plný kvalitních hereckých výkonů s křehkým a nenápadným příběhem, vůbec špatným snímkem. (30.07.2016)

debra winger i shirely maclaine su oba vynikajuce a hlavnou kvalitou ceny za neznost a ostatne postavy su viacmenej do poctu (vsetky muzske postavy su iba komicke figurky a to i jack nicholson). nemyslim si ze to patri medzi oskarove klasiky ale je to asi najlepsi film james l. brooksa (i ked televiznost je dost vidiet, co dava zmysel lebo v televizii prave zacinal) a potom to bolo coraz viac s jeho tvorbou horsie... (22.01.2019)

Někdy slyším nářky, že filmové umění trpí nedostatkem dobrých scénářů. Na to lze kontrovat, zdali kvalitní scénáře jsou opravdu tím, co publikum nejvíce žádá. Tak jako v Mozartových časech, kdy operní diva nezřídka sklízela větší obdiv a úctu než sám autor opery, tak i dnes si všímáme víc toho, JAK hraje Nicholson v nevýznamné vedlejší roli, než CO vlastně hraje on a především ostatní, mnohem důležitější postavy. --- Ať je to s úrovní scénářů jakkoli špatné, adaptace literárních předloh zůstávají bohatým zdrojem. Tento film je typickým příkladem. Takový rodinný příběh může být, a velmi často bývá, stupidní limonádou. Má-li to o něčem být, má-li to být chytré a působivé, potřebujeme na začátku mistra slova. Tedy spisovatele. A pak scénáristu, který adaptaci nezmastí. --- To je právě to, co se v tomto případě podařilo. Všimněme si, že od debilních seriálů tohle dílo odlišují jedině kvalitní charaktery a vůbec nejnápadněji krásné dialogy. Žádná postava není černobílá, všichni mají své přednosti a slabosti, velmi lidské, přirozené, a proto působivé. --- Ubrečený závěr příběhu je, pravda, trošku laciným východiskem, pro mě mínus. Naopak velmi si mě získala zdánlivě neorganicky vložená epizoda Emmina výletu do New Yorku. Jak ty dámy ztuhly, když se přiznala, že je s dětmi v domácnosti! Překrásné! „Za tři hodiny jsem se dozvěděla, že ty ženy byly třikrát na potratu, třikrát se rozvedly, jedna nechala kvůli kariéře dítě v internátě, a v takovém momentě jsi na rozpacích, když máš mluvit o mojí rakovině?“ Člověk málokdy slyší tak nádherně pregnantní zhodnocení oné sterilní (přímo allenovské!) moderní civilizace. (20.09.2011)