Cena za nežnosť

Tak tohle byl opravdu zvláštní film. Chvílemi jsem měl pocit, že bych se měl nudit (ale nenudil), chvílemi jsem měl pocit, že bych měl všechny postavy nesnášet (ale dopadlo to přesně opačně), a měl jsem taky pocit, že bych si měl postěžovat na příliš rozmáchlou stopáž, ale vzhledem k tomu jakým časovým obdobím mě tvůrci provedli, musím naopak ocenit, že měla celá záležitost vcelku umírněnou zhruba dvouhodinovou délku. Vzhledem k tomu, kudy se příběh v závěru ubíral, jsem očekával prvoplánovou hru na city podkreslenou tklivými melodiemi, ale pak mi došlo, že tehdy tvůrci ještě něco uměli, takže postavy i ve chvílích nejtěžších nedeklamovaly jen tisíckrát omleté prázdné fráze, protože je scénárista nadále zásoboval smysluplnými replikami. Shirley MacLane byla zase jednou skvělá, Jack Nicholson lavíroval mezi slizkostí a démoničností (a na jeho ultrakrátký župánek hned tak nezapomenu) a veškeré herecké výkony tady rozhodně tvořily základ pro mou čtvrtou pěticípou. S příběhem jsem měl jeden větší problém; hlavně v první třetině snímku se mi zdál být poněkud chaotický a neučesaný, ale později se to nějak utřáslo. / "Před pár lety jste mě pozval na oběd. A zajímalo mě, jestli to pozvání pořád platí." / "Mám rád světla rozsvícené." "Tak jdi domů a rozsviť si tam!" / Poučení: Tím nejhorším, co jsem zatím v životě zažil byly projevy soucitu. Ať už pravého nebo falešného. (03.04.2023)

Je fascinující, kolikrát se Cena za něžnost už už málem sklouzla do tekutého písku citové vydíračky, ale nikdy ne úplně. Takové filmy opravdu nevyhledávám, ale tohle je čestná výjimka. Vkusný sentimentální film, opravdu. Pokud se vám zdá, že už ve spojení "vkusný A sentimentální" je určitý rozpor, pak neztrácejte čas, není to film pro vás. V opačném případě se připravte na (podle mého názoru) nejlepší herecký výkon Shirley MacLaineové. Její postava projde v příběhu docela zásadními proměnami, ale Shirley to netlačí do hollywoodského klišé ode zdi ke zdi, vychází to úplně plynule a přirozeně. 80% (23.01.2006)

Učebnicové hořkosladké rodinné (melo)drama, v podstatě dokonalý mustr pro všechny ty uslzené cajdáky z Hallmarku. :-) Podobným filmům se vyhýbám jak Miloš Zeman nealko nápojům (a to i když dostanou hromadu Oscarů), ale tenhle je opravdu dobře napsaný, s citem natočený a skvěle zahraný. Od Brookse však mám i tak (mnohem) raději Lepší už to nebude, kde navíc taky (oscarově) hraje Nicholson, ale má tam hlavní (a ještě o dost lepší) roli. 75 % (22.12.2020)

Podobné příběhy, které jsou rozehrané na dlouhé časové ose (až tři rodinné generace) příliš nemusím. Oproti knižním předlohám jsou značně zjednodušované a nedokáží jít do hloubky a jen ukazují jednotlivé (milostné) epizodky (vztahy) ze života v tomto případě matky a dcery. A "Terms od Endearment" je toho jasným důkazem, film, který sice nedokáže diváka pohltit propracovaným scénářem, ale dokáže upoutat zábavným stylem vyprávění a zručnou režií a tak jednotivé kapitolky ze životů "lidských" postav zahrané výbornými herci, diváka baví sledovat. Takže nakonec i to závěrečné fňuk drama dokážu odpustit, protože nespadlo do vyložené patetičnosti a rakovinotvornosti podobně laděných snímků poslední doby. Opakované projekci se nebráním, rakovinu přetočím :) A do dnešního dne, mně neznámá Debra Winger, byla k sežrání, hlavně na počátku. (20.12.2013)

Někdy slyším nářky, že filmové umění trpí nedostatkem dobrých scénářů. Na to lze kontrovat, zdali kvalitní scénáře jsou opravdu tím, co publikum nejvíce žádá. Tak jako v Mozartových časech, kdy operní diva nezřídka sklízela větší obdiv a úctu než sám autor opery, tak i dnes si všímáme víc toho, JAK hraje Nicholson v nevýznamné vedlejší roli, než CO vlastně hraje on a především ostatní, mnohem důležitější postavy. --- Ať je to s úrovní scénářů jakkoli špatné, adaptace literárních předloh zůstávají bohatým zdrojem. Tento film je typickým příkladem. Takový rodinný příběh může být, a velmi často bývá, stupidní limonádou. Má-li to o něčem být, má-li to být chytré a působivé, potřebujeme na začátku mistra slova. Tedy spisovatele. A pak scénáristu, který adaptaci nezmastí. --- To je právě to, co se v tomto případě podařilo. Všimněme si, že od debilních seriálů tohle dílo odlišují jedině kvalitní charaktery a vůbec nejnápadněji krásné dialogy. Žádná postava není černobílá, všichni mají své přednosti a slabosti, velmi lidské, přirozené, a proto působivé. --- Ubrečený závěr příběhu je, pravda, trošku laciným východiskem, pro mě mínus. Naopak velmi si mě získala zdánlivě neorganicky vložená epizoda Emmina výletu do New Yorku. Jak ty dámy ztuhly, když se přiznala, že je s dětmi v domácnosti! Překrásné! „Za tři hodiny jsem se dozvěděla, že ty ženy byly třikrát na potratu, třikrát se rozvedly, jedna nechala kvůli kariéře dítě v internátě, a v takovém momentě jsi na rozpacích, když máš mluvit o mojí rakovině?“ Člověk málokdy slyší tak nádherně pregnantní zhodnocení oné sterilní (přímo allenovské!) moderní civilizace. (20.09.2011)