Okouzlená

Nataša Gollová v tomto filmu skutečně neobvykle přehrává. Ona však má hrát dívku, která přehrává! Takže je to vlastně výborné postižení role. Okouzletá, to je příběh dívky, co se touží stát herečkou. Se svým pateticko-romantickým pojetím herectví může možná obstát ve hře typu Pohádka máje a slavit svým způsobem i úspěch, ale skutečnému herectví se teprve musí naučit. A to si myslím postihla Nataša Gollová velmi případně. (15.10.2004)

Nemám co bych vytkl (snad jen, že časové zasazení bych spíše volil do doby secese než současnosti vzniku filmu), Gollová hraje romantickou dívku romanticky, Glázrová citovou vyděračku ohnivě, Höger tápající postavu ve všech odstínech, Pivec s Mandlovou pak své postavy pojali civilně. Melodramatický námět by sváděl ke koncům tragickým i tradičně happyendovým, ale řešení ve Vávrově filmu je hodně realistické, i když podle mě k Högerově postavě mírně nespravedlivé (kdo by chtěl dále žít s panovačnou Glázrovou?). (18.06.2012)

Pouštěli jsme si kdysi kousky na dějinách filmu, tuším jako ukázku pronikání sociální tematiky do melodramatického žánru; ty kousky mě tenkrát docela zaujaly, proto jsem po letech sáhl po DVDčku a dlužno říct, že celek se dá vidět nejen z čistě studijních důvodů, ona ta témata následování svého snu a osobnostního vyzrávání skrzevá různá příkoří (Gollová se dle mého velmi důstojně herecky popasovala s náročným obloukem od mladé venkovské přehrávající naivky k silné realistické ženské, která nicméně neztratila ideály) jsou koneckonců věčná. (24.06.2013)

Láska je závrať, pane můj! Průzračná závrať nad řekou. Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou. Láska je píseň zpívaná ústy, jež potom oněmí. Láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi. Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád. Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát! František Götz, významný literární kritik a dlouholetý dramaturg naší první scény, byl jedním z těch, kteří se rozhodli stůj co stůj uchránit zkonfiskované barrandovské ateliéry před definitivním německým vlivem a proto oslovil Miloše Havla a posléze také režiséra Otakara Vávru, maje v rukou scénář svého vlastního románu Paní našich snů. Bylo to vstřícné gesto, vítané v nejtěžším období druhého stanného práva s neskrývanou radostí a zadostiučiněním. Nelze nepřiznat, že Vávrovi se celý ten romantizující příběh velké lásky podařilo vybavit ještě něčím jiným, jakousi vzrušivou atmosférou plnou milostných vášní a osudových zklamání. V tónech melodramatického propletence se ozývá výrazný akord hrdého ženství, vzdor tradičním hodnotám společnosti, vzpoura proti lidské přetvářce a slabosti vyslovená v okamžiku přijetí údělu svobodného mateřství a absolutní nezávislosti. Volba Nataši Gollové do hlavní role nebyla vůbec náhodná a do hereckého rejstříku oblíbené komediální představitelky vnáší cosi nového, citlivého a živoucího. K mimořádným hereckým kreacím náleží také spalující trýznitelka lidských srdcí Marie Glázrové, osudová femme fatale, ztvárněná v nejjemnějších odstínech rafinované ženskosti, využívajíc všech dostupných prostředků k pohodlí svého života. Čím zklamat nemají v zásadě ani Höger s Pivcem: zejména Högerův slaboch je fascinujícím obrazem odporného alibismu, hloupé poddajnosti, s níž je jeho Chvojka schopen obětovat svou lásku k Lence, tedy podle svých slov to nejkrásnější, co kdy mohl prožít. Okouzlená, film, v němž naplno vyvěrá rozmanitost lidských charakterů, stále okouzluje. Možná proto, že byl při svém vzniku obklopen skupinou umělců, kteří do scénáře vkomponovali skromný hold svobodným múzám a vůni divadelního jeviště. Nataša Gollová, pevně vtisknutá do průsvitných celuloidových okének, ale přežila do dnešních dnů, aniž by se jako herecká osobnost stereotypně opakovala. K našemu štěstí ji můžeme stále vidět nešťastně šťastnou i odvážnou s touhou žít a podstupovat nová okouzlení a zklamání. Bolest a utrpení války jsou dávno zapomenuty, ale diváci bez rozdílů sledují s obdivem zářící oči a nezaměnitelný hlas Nataši Gollové, okouzlené hvězdy, která se díky filmu stala nesmrtelnou. (17.03.2009)

Možná trochu sentimentální, ale přesto zajímavý film. Jak už z hereckého hlediska (Gollová zde dramatickou roli zvládla podivuhodně dobře, Mandlová opět bravurní, Höger perfektně charismatický), tak i režisérského a scenáristického. Film neprávem upadl v zapomnění, při dnešních romantických a srdcebolných filmech, které se točí, by se určitě tento film chytil. Jinak moc se mi tu líbila i Glázrová ve své roli ledové krasavice. (20.01.2012)