Jan Hus

Opravdu kontroverzní filmové dílo. Při dobrém vědomí si toho, že existují dva protichůdné pohledy na českou historii (a osobu Mistra Jana Husa musíme reflektovat nutně jako historickou postavu), a to proud protestanský (reprezentovaný prof. Palackým, zpopularizovaný Aloisem Jiráskem) a neméně důležitý proud katolický (reprezentovaný prof. Pekařem, zpopularizovaný např. Jaroslavem Durychem), přičemž prvý vnímá jako dobu největšího vzedmutí českých dějin právě fázi husitské revoluce a dobou ,,temna" je označována doba pobělohorská, katolický pohled je právě opačný. Komunistická propaganda v čele s hlavním ideologem profesorem Nejedlým si zcela logicky vybrala historický rastr protestanský, který již do jisté míry zvulgarizoval svým dílem Alois Jirásek, Otakar Vávra šel ještě dál - podepřen absolutně profesionální řemeslnou stránkou přivádí Jana Husa revoltujícího (jeho revolta navíc nemá rozměr duchovní, ale povětšinou sociální až třídní se silnými nacionálními prvky toho nejprimitivnějšího národního obrození spíše začátku než konce 19. století), Jana Husa oproštěného o jeho duchovní rozměr, ne Husa intelektuála, akademického hodnostáře, kněze, ale Husa lidového kazatele, Husa ikonu... Jeho velkofilm je čirá ideologická manipulace a historické otupování faktů...film natočený v kontextu své (mezní) doby... Těžko pak hodnotit absolutně...(i když nepopiratelné umělecké kvality má)... Podobné filmy: Jan Žižka, Proti všem (01.08.2009)

Historický výpravný film, který je aktuální v každé době. Otakar Vávra byl řemeslník nejvyšší úrovně a v každém režimu dokázal točit kvalitní látku a filmy, co si budeme povídat. Jan Hus je první částí Vávrovy trilogie o českých dějinách a historicky je zpracován velmi věrohodně, i když dobová ideologie se trošku podepsala. Krásné kostýmy, kulisy a veškeré miniatury navrhl Jiří Trnka podle přesných dobových reálií. Herecky vedle Zdeňka Štěpánka exceluje Bedřich Karen (kardinál), Vladimír Řepa (výběrčí odpustků), František Smolík (papežský legát), František Kreuzmann (papežský komisař) nebo Karel Hoger (Václav IV). (19.06.2018)

Dosud snad žádné naše filmové dílo se nesetkalo při své realisaci s tak intensivní pozorností uměleckých a odborných pracovníků i se zájmem široké veřejnosti, jako zamýšlená husitská revoluční trilogie, jejíž první ucelenou částí je „Jan Hus" . Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že v této trilogii jde o zpodobení oné epochy našich dějin, v které se zrodilo revoluční husitské hnutí, jehož historický význam může plně pochopit právě naše současná společnost. Zájem je pochopitelný i proto, že v prvním díle trilogie vytvářejí naši umělci po prvé filmový obraz Mistra Jana Husa, jedné z největších postav našich dějin. Závažnost díla si vynutila i pečlivou přípravu všech jeho složek: na scénáři pracoval několik let spisovatel Miloš V. Kratochvíl společně s režisérem Otakarem Vávrou, pro film byli získáni nejlepší naši herci v čele s národním umělcem Zdeňkem Štěpánkem, který vpravdě mistrovským způsobem vytvořil postavu Mistra Jana Husa. Na Barrandově byly postaveny rozsáhlé interiéry gotické Prahy z počátku XV. století, uliční prostory Kostnice, Betlemská kaple i Týnský chrám, pečlivá pozornost byla věnována i nejmenším podrobnostem výzdoby a zařízení audienční síně na pražském hradě, komnatě v arcibiskupském paláci, prostředí církevního koncilu v Kostnici atd. Autoři filmu se při zpracování rozsáhlého historického materiálu, neomezili na vylíčení osobní tragedie betlemského kazatele a vyhnuli se také úskalí historické fresky, v níž by se pro množství postav a problémů ztrácela ústřední postava. Podařilo se jim vytvořit vzrušující drama člověka, hájícího poznanou pravdu proti obrovité církevní a světské moci i za cenu ztráty života, a zároveň přitom podat obraz složitých a neutěšených politických, sociálních a hospodářských poměrů v českém království na začátku XV. století. Dílo je dokladem potřebnosti historického filmu v dnešní době, neboť řečeno slovy národního umělce Zdeňka Štěpánka — „připomíná našemu národu dobu, která už přes 500 let je jeho hrdostí a slávou, aby z ní čerpal sílu k dalšímu boji za právo, spravedlnost a svobodu všech lidí na světě." Filmový přehled 16/1955 (04.07.2003)

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT. (11.05.2021)

Jeden z mála českých velkofilmů s působivou výpravou a dobrými hereckými výkony. Sice byl komunisty ideologicky zneužit (jsou zde patrné protiněmecké a protikapitalistické tendence), ale připadá mi to od nich jako házení bumerangem, když Jan Hus (skvělý Zdeněk Štěpánek) tvrdí, že se nemá poslouchot špatná vrchnost. Snad jedině mě trochu mrzí, že je zcela opomenut Jeroným Pražský, který byl pro stejnou věc upálen na tom samém koncilu. Jan Hus chtěl návrat katolické církve k původnímu učení Ježíšově, kde rozhodně nebylo nic o hromadění majetku a moci. Ale tento odklon začal už po Ježíšově smrti a to samotným svatým Petrem, který zavedl celibát, aby kněží neměli potomky a mohl se kumulovat majetek. Šlo pouze o majetek a to pod jednou záminkou, že nechtěli připustit, že měl Ježíš kromě božské podstaty, také podstatu lidskou, víceméně to, že by Marie nebyla panna. A tak začalo hromadění majetku, touha po penězích a moci, což je něco, co odporuje učení Ježíšově a zákonům božím. Proto nikdy nemůže dojít k svateřečení Jana Husa, neboť by to bylo přiznání, že celou dobu lidem lhali. Vůbec jejich demagogie, aby jsi se smířil s chudobou a poslouchal, protože po smrti se dostaneš do království nebeského, je jen další šikovnou formulkou k hromadění bohatství. Skvělé jsou výkony představitelů katolické církve, kteří každého možného protivníka raději označili za kacíře a usmrtili ho, aby dál vyvolávali strach a ovečky je dál slepě poslouchali. Zejména: kardinál Pierre d'Ailli (Bedřich Karen), úlisný papežský legát (František Smolík), pokrytecký Štěpán Páleč (Otomar Krejča), který byl v uzavřeném kolektivu větší křikloun, ale na veřejnosti pokrytec, farář Jan, řečený Peklo (skvělý Vladimír Řepa) a papežský komisař Tiem (František Kreuzmann). Další zajímavé postavy: ustrašený král Václav IV. (Karel Höger), pražský purkmistr (Vladimír Leraus) a jeho úskočný synek (Rudolf Hrušínský), pražský konšel Štumpfnagel (Bohuš Záhorský) a císař Zikmund Lucemburský (skvělý Jan Pivec). Zkrátka je to velmi kvalitní film o zneužitelnosti moci ať duchovní, nebo světské, ke kterému ji pomáhá strach a kruté tresty a nevědomost tupých ovcí. Je to velmi vlastenecký film, také to bylo naposledy, kdy se Češi dokázali bránit, pak už je to vždy rychle přešlo. Jsou zde velmi zajímavé a stále aktuální myšlenky o špatnosti systému fungování společnosti, která je založená na moci a penězích. Otázkou pouze je, kdo se přidal k Janu Husovi z přesvědčení a touze po změně a kdo z vypočítavosti a touze po majetku. (10.03.2010)