Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (100)

Greg25 

všetky recenzie používateľa

Cech panen kutnohorských je svým žánrem a stylem velmi podobný Počestným paním pardubickým, a také jsou tak kvalitně natočeny. Výborné herecké výkony. Podobné myšlenky, podobné téma a podobně kladné hodnocení 80%. Ale přesto se mi Počestné paní pardubické líbily o něco více. Přeci jenom v nich bylo nastoleno více otázek tehdejší doby než právě v tomto spíše ryze komediálním filmu. ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Škoda, že si film nedrží tah na branku a velká škoda, že hlavní roli hraje Štěpánek. Já jeho až přehnaně expresivní herectví nikdy neobdivoval, zvláště u pozdějších Vávrových filmů, ale tady vážně působí spíše oslzle a docela bych se divil, kdyby mu ženy padaly do náruče. Jó, hrát ho třeba takový typ jako mladý Petr Kostka, pak by to bylo jiné kafe. Ale jinak mne film bavil a některé dialogy a hlášky jsou dokonalé - a mnohé kupodivu nadčasové. Jako bych četl dnešní Twitter nebo Facebok - "Chceme důkaz!", "Dvojí metr!" - "Cizáci nás okrádají!" - "Proč si nesníží platy pánové nahoře?" Nic se nezměnilo, pořád je vše při starém. A třeba hláška "Kolik služebníků, tolik zlodějů" by se dala tesat nad parlament, magistráty nebo různé radnice. Pobavil mne nejeden fórek s přesýpacími hodinami, líbila se mi prostopášná, a přitom spravedlivá postava Mikuláše Dačického (aspoň vím, po kom se to pivo jmenovalo Dačický, i když Krušovice ten název pořád drží, byť se už nevyrábí v Kutné Hoře, ale v Březnu), jen bych fakt ocenil lepšího herce. Narazíme tu na pár stereotypů - jak noc ošklivá jeptiška, neustále chlastající fráter, ale taky pár scén ze života, kde ženy vládnou mužům, resp. rychtářům. U některých postav není jasné, jaké vazby ke komu a k ději mají, což je také škoda. Ale celkově je to osvěžující a zábavné a vtipné dílko, a ty dialogy skutečně vybroušené (tedy až na pasáž zhruba dvacet minut před koncem filmu, kdy se děj zvrhne jen v pijatiky a nikam dál se neposouvá.) ()

Reklama

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Není to tak jadrné jako pozdější Pardubice. Ale Adina ten výstřih měla až hanba, o tom žádná :) Z dalších výrazných postřehů je také fakt, že je Cech natolik přeplněn hereckými esy, že vedle něj s klidem bledne i cele oslavovaná Šťastná cesta. ()

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Přípravy na velkolepou dekoraci pro třetí celovečerní film režiséra Otakara Vávry byly zahájeny stavbou monumentálních dřevěných staveb, připomínajících středověký život kutnohorských havířů. V barrandovských ateliérech potom vznikaly pod dohledem architekta Štěpána Kopeckého honosné interiéry včetně radnice a vězení. Základem scénáře se staly dvě z divadelních her Ladislava Stroupežnického, populární jak u diváků, tak u herců řady českých profesionálních i ochotnických divadel. Titulní roli hýřivého milovníka života, vína a žen Mikuláše Dačického z Heslova si její představitel Zdeněk Štěpánek napsal sám. Svým Dačickým odevzdal české kinematografii snad nejlepší filmovou postavu, jaká se tehdy na stříbrném plátně objevila. Jeho bouřlivák a frejíř renesanční doby ztělesňoval nejen kus sympatické bezstarostné volnosti, ale i zcela vědomou a přesně cílenou vlasteneckou odpovědnost. Jeho vyznání, vtělené do slov: "Já budu vichrem, který vyfouká všechen neřád, hlavně cizáky z tohoto města", bylo jakýmsi programovým symbolem, nadšeně kvitovaným diváky v kinech. Ti chápali jinotaj, skrývaný v těchto slovech, stejně jako rozuměli odporu vůči alchymistům z Německa a s nefalšovaným nadšením přijímali rozhodnost a odvahu při záchraně na smrt odsouzeného havíře Jakuba. Vávra si do dalších rolí prosadil nejvýznamnější členy činohry Národního divadla i vinohradské scény a k umělecké spolupráci přizval i dvě nejzářivější české filmové hvězdy Adinu Mandlovou a Hanu Vítovou. Premiéra, uskutečněná nedlouho před mobilizací a tragickými událostmi Mnichova, reagovala na tehdejší atmosféru ve společnosti a v Benátkách si film vysloužil dokonce jedno z prestižních ocenění, Zlatý pohár. Bilance Vávrova režijního profilu potom naznačuje, že Cech náleží zcela jistě k tomu nejlepšímu, čeho tento kontroverzní umělec vůbec kdy dosáhl. ()

Karlas 

všetky recenzie používateľa

Češi vždy vyznávali tré... ženy, víno a Boha. Vlastenecky humorný film o boji české šlechty proti cizácké aristokracii vlastnící zemské úřady bohémstvím, žárem čestných srdcí a rozpustilým rošťáctvím. A opět jsou to krásné a vzácné ženy, které pomohou Mikuláši Dačickému z Heslova na cestě za spravedlností. ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (14)

  • Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)
  • Zdeňka Štěpánka postava Mikuláše Dačického z Heslova fascinoval natolik, že přečetl nejen všechny knihy o něm, ale i knihy Mikuláše Dačického. Dokonce docházel k potomkům rodu na Malé Straně a napsal první verzi scénáře. Bratři Dačičtí, Mikuláš a Hugo se zúčastnili i natáčení. (sator)
  • Premiéra snímku trvala ve dvou pražských kinech bez tří dnů celý měsíc, a když byl znovu promítán v roce 1952, přišlo se podívat dva milióny diváků. (Olík)

Reklama

Reklama