Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pětiletému Honzíkovi Tichému přišel do školky dopis, v němž ho dědeček zve k sobě na návštěvu. Chlapci se na venkově u prarodičů loni moc líbilo a rád by jel znovu. Rodiče ale nemají čas ho tam zavézt. Honzík maminku přemluví a ta nakonec svolí, aby jel sám vlakem. Cesta dobře dopadne a dědeček čeká s vozem taženým koněm na nádraží v Koníkově. Honzík se brzy spřátelí s místními dětmi, nejvíc s malou školačkou Terezkou. Jenom se zlobivým Ferdou má problémy. Kluci se nakonec poperou a Ferda Honzíkovi ukradne skleněnou kuličku. Honzíka se zastane starší kluk Viktor a zloděj musí kuličku vrátit. Na pozvání učitele Stolaře, který učil i jeho otce, navštíví Honzík místní školu. Do třídy přijde s kocourem, který vzápětí uteče. Ferda chlapci nabídne pomoc při jeho hledání, ale ze msty zavede Honzíka do lesa, kde ho opustí. Děti chlapce hledají a najdou ho spícího v trávě. Pro Honzíka přijede maminka. Při loučení s dětmi přijde i Ferda, který mu jako omluvu daruje nožík. Honzík mu na stvrzení přátelství věnuje svoji skleněnou kuličku. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (58)

dr.fish 

všetky recenzie používateľa

Honzíkova cesta byla jedna z prvních knížek, které jsem přelouskal. Až dnes jsem si uvědomil, o jak prostinký příběh vlastně jde. Nicméně film je trochu podivný. Děti jsou vcelku v pohodě, Terezka zvládá roli výborně, Honzíka bych si představoval jinak, ale to je můj problém. Nejlepší je opět a zase Ferda. Roste pro šibenici už od mala, ten mne bavil nejvíc. Konec je moc hezký, takže za mne 70%. ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Český světový klasik dětské literatury, nositel prestižní globální medaile Hanse Christiana Andersena Bohumil Říha ve své půvabné knížce HONZÍKOVA CESTA vytvořil jedno ze svých vrcholných děl; zužitkoval přitom víc než bohatě svou letitou učitelskou zkušenost; ve filmu je takřka dokonale vtělen do Högrem ztvárněné postavy řídícího učitele. Filmovému zpracování knihy byla věnována náležitá péče. Jména tehdy začínajících tvůrců - platí to jak o scénaristovi Otovi Hoffmannovi, tak o předčasně zesnulém režiséru Milanu Vošmikovi (1930-1969) - i hvězdné herecké obsazení (Baldová, Höger, Bohdalová, Lukavský,Chramostová) jak ve větších, tak v menších rolích se stala posléze skvěle naplněnou zárukou nevšedního diváckého zážitku. Perspektiva světa, zcela oproštěného od budovatelské poetiky i jejího, dutého, prázdnotou zvonícího patosu, ale naopak důsledně viděného očima pětiletého chlapce, je jedinečná. Vzorová je i nenásilná výchovná tendence, soustředěná do platonického trojúhelníku Honzík-Terezka-Ferda i vygradovaného ústředního sporu o prestižní skleněnou kuličku-skleněnku (dětskou generací mého mládí podstatně více ceněnou než tzv. ocelovku o hliněných kuličkách nemluvě) včetně závěrečné katarze, v níž Honzíkova dětská přítelkyně Terezka hlavního hrdinu vybízí, aby přijal mužně i kajícně nabídnutou Ferdovu přátelskou ruku: "Vem si ji (nůž-kudličku-rybičku), on to myslí doopravdy". Nenechme se mýlit zdánlivou vnějškovou titěrností a zanedbatelností těchto napohled nevinných příhod strkavých taškařic: jsou to právě ony, kdo formují osobnostní rozvoj každého z nás i charakterové rysy naší budoucí, v tomto věku až nekonečně vzdálené dospělosti. Film je současně v mnoha ohledech historickým dílem: idylicky líčené družstvo stále s sebou nese pečeť doznívajícího prvorepublikového patriarchalismu venkova, na němž, má-li se obstát, musí každý podporovat každého; stejná atmosféra na nás dýchá i z chodby dvou (tří-) třídní obecné školy i interiéru třídy, který do padesátých let vřazuje Švabinského portrét komunistického novináře a ideologa kontroverzního Julia Fučíka i způsobu výuky, prezentovaného řídícím učitelem. Nenásilně je naznačen i rodící se generační problém vesnice; v navenek prosperujícím družstvu prvního typu - jak zněl slogan té doby prvního období tzv. kolektivizace - musí pracovat i důchodci; je zjevné, že jinak by družstvo neobstálo. To všechno nejenže není v rozporu s chlapcovou recepcí vesnické i ještě spořeji naznačené městské pražské skutečnosti, ale naopak tvoří její přirozenou součást. Vinit film, který rok po svém uvedení do československých kin získal na XVIII. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách v kategorii filmů pro nejmenší děti hlavní cenu, z propagandistických komunistických sklonů, je krajně neprozíravé a vlastně politováníhodné. Vždyť jde o klasické české filmové dílo světového věhlasu, o klenot, kterých jsme nikdy nejen v naší filmové tvorbě neměli na rozdávání! ()

Reklama

-bad-mad-wolf- 

všetky recenzie používateľa

Milá vesnická upomínka té doby, což je asi tak všechno. Knížka kouzlo měla, film moc ne. Výkony dětských představitelů odpovídají besídce ve školce a předškolně dobrodružný duch předlohy se povedlo převést sotva z poloviny. Půl hvězdičky navrch za kocoura, kterej chtěl při natáčení ve škole zjevně vyškrábat oči všem kolem. (: ()

zdeny99 

všetky recenzie používateľa

Film Honzíkova cesta je stejně dětský jako samotná kniha od Bohumila Říhy. Chybí mu jen krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové, což je podle mě největší kámen úrazu tohoto filmu. Bez nich má tento film hodně starý nádech, ten venkov je až moc ideologický, dětský, takový jaký ho neznáme. Přece jen u knihy si ho představuje podle sebe. Tady je přímo nám nastaven a mě se to rozhodně nelíbí. [844. hodnocení, 52. komentář, 59%] ()

vitekpe 

všetky recenzie používateľa

Ja se nemuzu rozhodnout, jestli se mi tenhle film vlastne libil nebo ne... Prostredi a obecne chovani lidi (nejem k sobe navzajem) je perfektni. Stejne tak dospeli herci, kteri to zvladaji na jednicku. Prusvih ovsem je v tech detech. Obzvlast vsichni ti mali kluci mi prisli strasne umeli, a texty vlastne jen odrikavali. Napr. Terezka na tom byla podstatne lip. Na druhou stranu je fakt, ze je otazka, jak dobry muze byt petilety kluk-herec...i kdyz nasli by se ve svetove kinematografii. Jak rikam, pro me to nakonec cele vyznelo prumerne, ale Honzikova cesta je legendarni kniha a film si urcite ostudu neurizl. Takova ta padesatkova malebne-naivni podivana. 3+ ()

Zaujímavosti (2)

  • Jedná se o jediný film hlavního představitele Miroslava Červenky. (M.B)
  • Ocenění Ex arquo v Benátkách (1957) na festivalu dětského filmu. (M.B)

Reklama

Reklama