Tri oriešky pre Popolušku

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). (22.01.2018)

Pohádka z pera Františka Pavlíčka (mimo jiné Martkéta Lazarová) ani nemohla dopadnout špatně. Úžasně emancipovaná Popelka v neskutečně charismatickém podání Libušky Šafránkové, pohledný princ, který čeká na tu pravou, padoušská macecha, skvělá kamera, chytré dialogy a chytlavá hudba Karla Svobody. Ten geniální krok - natočit pohádku v zimním prostředí - nebyl Vorlíčkův nápad, to jen německá DEFA potřebovala práci pro své zaměstnance v prosinci a lednu (takže díky, NDR). Na tohle dílko můžeme být hrdí, milují ji nejen v Německu (přiznejme si, že zásluhu na jejích kvalitách mají i Němci), ale i ve Skandinávii nebo ve Švýcarsku. Kdysi jí vysílala i BBC s takovým tím "polským" dabingem (všechno namluvil jeden člověk :-). U mě ale stále vedou S čerty nejsou žerty. (15.11.2009)

Kriticky hodnotit toto dielko sa hadam ani neda. Je jasne ze to pre mna uz nieje ten magicky zazitok, ako ked som bol krpec, ale stale sa na to pozriem rad. A hlavne, az teraz dokazem docenit ten skvely - nenasilny humor a bezchybne charaktery (ja som si najviac oblubil krala a kralovnu). V tom je Popoluska nedostizna. (8/10) (25.12.2007)

Opravdu kouzelná pohádka... i koncem června, kdy jsem se na ni koukal. Pochválil bych zejména výběr herců - Růžičkovou, která si Droběnu vyloženě užívá, stejně jako Braunbock machechu, Hoppeho a Lesch jako královský pár, mladého Slávka Jandáka s Trávníčkem a hlavně Libuši Šafránkovou, jejíž Popelka je vskutku k zulíbání... 100% (05.07.2012)

Popelka jako divoká amazonka:-) Umí střílet z kuše, umí jezdit na koni a lézt po stromech, je sympatická, milá, krásná..Divák si ji zamiluje už od prvních okamžiku a přeje ji jen to "NEJ", poté když učaruje princovi tedy ještě předtím než se tajemně a na zapřenou zjeví oslní na královském plese, nebo později když si ji princ veze na svůj zámek za doprovodu Gottovi písně "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš" to jen potvrzují. Pak už není více co řešit, má vyhráno..:-) Jedna z nejlepších a divácky nejoblíbenějších československých pohádek s milým a velmi dobrým hereckým obsazením, trvalá a stálá obliba. (01.12.2006)