Tri oriešky pre Popolušku

Jo to je klasika jak trám, na Popelku je snad i Mrazík krátkej. Ale ona je to taky velice povedená pohádka. Když odhlédnu od legendární předlohy, tvůrci měli ve vlastních nápadech šťastnou ruku ve všech případech. Skvělá ústřední dvojice Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka, ostatní role taktéž perfektně obsazené, parádní zimní lokace, pochmurná nálada a prostě žádná idylka. Navíc ten poslední záběr, kdy se zamilovaný pár za znění evergreenu „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ vydá na koních vstříc západu slunce (které tam ovšem není) a od kopyt odlétávají kusy sněhu do dáli, to mě vždy fascinovalo! (07.11.2008)

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)

Nemůžu si pomoct, ale mě to s těma oříškama nefunguje. Po skončení této pohádky jsem byl tak okouzlen tím krásným příběhem a Libuškou Šafránkovou v těch nádherných šatech, že jsem okamžitě pelášil k nejbližšímu vietnamcovi a koupil 10Kg vlašských ořechů. Loupal jsem je celej tejden jak veverka a hovno, žádný šaty, auta, boty, elektronika, mobily nic mě z nich nevypadlo. Zato pro samý skořápky a ořechy jsem pak nemohl najít ani postel a úklid oříškového bordelu mě zabral celej měsíc, protože mě žádný zvíře nepřišlo na pomoc. Tím chci říci, že tato pohádka není podle skutečné události. (27.12.2007)

Poznám ji podle střevíčku. Ta, které padne, bude moje žena...... Veľmi pekná, príjemná a humorná rozprávka. Nevyhľadávam ju síce zámerne (po toľkých pozretiach sa to aj dá pochopiť), jej každovianočné reprízovanie mi však vôbec neprekáža. Určite jeden z vrcholov rozprávkovej tvorby a to nielen u nás. (13.03.2012)

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). (22.01.2018)