Já nejsem já

Vorlíček už notně vypelichán takřka bez peří a jeho ne moc vtipná ptákovina se špetkou té dobově komunální satiry, že... Ale i ryze po stránce filmařské a v postsynchronech docela odbytá macha. A víc už škoda slov - i když v kontextu doby a ve vztahu ku spoustě dnes >vyráběných< sraček... - - - P.S. Zde v žánrovém zařazení jako "mysteriozní"! . . . No to jsem se nasmál víc jak za celej ten blbučkej film... %-o - - - - - (Poprvé viděno někdy v dobách televizně normalizačních, hodnocení po repete 9.3.2012 na >tv blablandoff< 1419., komentář zde jako osmačtyřicátý - 9.3.2012) (09.03.2012)

Príbeh síce veľa pútavosti nepobral, ale ten rozprávkový motív bol taký sympatický. Len škoda, že sa tu nedokázal využiť naplno, tento námet ponúka viac možností na situačnú zábavu, na báze konfliktov a nedorozumení. Niečo z toho sa tu síce podarilo, no bolo to zabalené do veľkej kopy vaty. Priemer. 60/100 (11.06.2020)

Vtipné scénky, a dialogy, plus prohození těl dvou hlavních protagonistů, a je o zábavu postaráno. Viděl jsem tenhle film už s odstupem času víckrát, a vždy jsem se dobře bavil. Mám rád tyhle filmy, a jsem za jejich natočení vděčný. Proto mě překvapuje nízké hodnocení filmu. Podobné filmy - Hop, a je tu lidoop či Rumburak. (24.03.2018)

„Ženy se dělí na nevěsty a nevěstky, muži na blbce a ty ostatní…“ Výměna těl za bledého svitu měsíce a alkoholu v krvi určitě mohla nabídnout více humoru i ztřeštěných situací, ale mám za to, že z Nývltova nepříliš nápaditého scénáře ještě Vorlíček vybruslil relativně se ctí. Globálně vzato, dobro poctivosti zvítězilo nad zlem příživnictví a Jana Švandová ukázala prsa.. (07.11.2016)

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. (17.09.2009)