Což takhle dát si špenát

"Baryku, fuj! Kolikrát ti mám říkat, že krást se nemá!" Tradičně znamenitý scénář Miloše Macourka, psaný tradičně na míru konkrétním hercům. Bohužel - tahle crazy komedie značně vázne v režii. Václav Vorlíček byl v té době hodně vytížený a na filmu je to bohužel znát. Ale to je relativní - jiní režiséři by radostí skákali metr vysoko, kdyby se jim něco podařilo natočit takhle - jen tvrdím, že Vorlíček je schopen mnohem lepšího výkonu. Ale buď jak buď - Iva Janžurová je ve své dvojroli skvělá. (22.02.2003)

Kdo by to byl kdy řekl, že něco tak dobrého jako špenát může řádně zavařit život nejednomu člověku. Vorlíčkova klasika je plná zvratů, záměn, vyspělých dětí a nevyspělých dospělých, avšak osobně mi film nepřišel natolik komický, abych mu dal více jak tři hvězdy. Přece jenom jsou u nás i jiné komedie ze stejného období, které mě pobavily více. Zkrátka sympaticky zahraný i podaný snímek, který neurazí, ale ani neohromí. (25.10.2016)

Podobně jako většinu starších českých komedií, které jsou velmi oblíbené, jsem doteď přehlížel. Nevyhledával jsem je a tak tu mojí oblíbenost si budují velmi pomalu. Až vlastně nyní přesně vím o co tam šlo a ona je to opravdu vydařená komedie. Chuť na špenát ale ve mě stejně nevyvolá. :-) Slabší čtyři. (25.09.2015)

Další hravá komedie z péra Vorlíčka. Tentokrát ovšem povznesena skvělým nápadem s omlazujícím přístrojem a já se tedy bavil nesrovnatelně více, než kupříkladu u vdovy. Duo Menšík a Sovák byla velmi dobrá volba. Oba pány hodně uznávám a spolu jim to velmi klapalo ve skvěle napsaných rolích lupičů z povolání. Vůbec ovšem nezaostával absolutně nikdo kolem nich (snad s výjimkou dětských herců, ale těm se to dá prominout). Co se Vorlíčka týče, tak v mých odborných očích jednoznačný strop a jedna z top komedií 70. let. [80 %] (09.09.2020)

Komedie, která mě neoslovuje dnes stejně jako před lety. Popravdě - při jejím sledování pokaždé cítím lehkou averzi, která nemá pranic společného se špenátem jako takovým, neboť proti proslavené krmi Pepka námořníka nemám žádné námitky. Nicméně navzdory bezesporu avantgardnímu scénáři nemám kladný vztah k maličko amatérskému režijnímu zpracování příběhu - jeho veselí působí nuceně a jeho protagonisté jsou tím pádem za trochu trapné tajtrlíky. Krom toho - zakončení nepokládám za příliš šťastné: Vůbec nejde o oba ústřední hrdiny, ale o to nevinné dítě, navždycky připravené cca o dvacet let života. P.S.: Jak to, že transformace dobytčete trvala několik málo vteřin, zatímco k proměně člověka bylo třeba mnoha hodin ? (18.06.2018)