Obsahy(2)
Režisér Tomáš Vorel vytvořil svůj celovečerní experimentální debut Pražská pětka se členy věhlasných pražských netradičních autorských divadel. Soubory ve filmu prezentovaly vlastní poetiku a styl prostřednictvím pěti povídek různých typů, propojených satirickým komentářem odborníka dr. Milana Šteindlera, CSc. (Bontonfilm)
Recenzie (218)
Ve své době působil film jako malé zjevení. Z dnešního hlediska samozřejmě s mnoha mouchami a pro ty, kteří socialismus nezažili také s řadou nepochopitelností. Celek je skutečně nesourodý, přestože složený ze zajímavých dílek. Povídky "Směr Karlštejn "a "Na brigádě" skvělé, přičemž řadím výše tu druhou, obě však nepochybně *****. "Oldův večírek" přece jenom poněkud slabší, přestože rozhodně ne špatný ****. "Bersidejsi" a "Barvy" jsou kapitolami samými pro sebe. V kontextu filmu působí zcela nesourodě a bylo by jim lépe samotným. Hodnoceny samostatně, jsou to velmi zajímavé počiny, oba *****. Přítomnost ve filmu, v němž divák hledá humor, vtip a satiru je ovšem ubíjí a sráží do role nudného (rozuměj nevtipného) omylu, přestože jsou nepochybně vyzrálejšími a dospělejšími počiny, než zbylé tři kousky. Průvodní slovo Milana Šteindlera je sice vtipná, ale znouzectnost, snažící se propojit nepropojitelné. Rozhodně by bylo lepší se o takové propojení prostě nesnažit. Ať tak nebo onak, působí pětice samostatně výborných opusů na jednom filmovém pásu dojmem jakési "školní besídky". To je hořká daň tehdejším možnostem a podmínkám technickým i ideologickým. Můžeme být ovšem rádi, že film vůbec vznikl, protože jde rozhodně o zcela mimořádný počin jak v kontextu tehdejší československé, tak i současné české kinematografie. ()
Pět povídek, tedy pět potenciálních hvězdiček. Úvodní Karlštejn důstojně kopíruje klasickou grotesku a přidává ryzí "češství". Druhý (výtvarný) segment je nekoukatelný, stejně jako čtvrtý taneční. Prostředek filmu, Oldova oslava, zaujme svou šílenou a záměrně diletantskou rýmovaností. A to nejlepší nakonec - Na brigádě je vynikající parodie na budovatelské filmy, veškerou filmovou romantiku a nemá jedinou slabinu. Výsledkem jsou *** ()
Když jsem kupoval DVD, bylo to hlavně kvůli poslední povídce. Paradoxně moje jedenáctiletá dcera nejvýše hodnotila druhé Bersidejsi (doslova, že přestože to není zrovna její styl, je to VÝBORNÉ) a čtvrté Barvy. Líbila se jí úvodní a poslední povídka, Oldův večírek nezaujal. Přihlédajíc na názor svého dítěte, dávám tedy 4 hvězdičky :). ()
Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. ()
Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. ()
Galéria (6)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zaujímavosti (13)
- Skřítek v „Cestě na Karlštejn“ je Sandmannn (Unser Sandmännchen), obdoba našeho Večerníčku, z NDR. Shodná je i doprovodná melodie. (PD321)
- Tomáš Vorel řekl o filmu, že při kontrolní projekci ředitel Československého státního filmu Purš film zakázal i s dalším snímkem Kopytem sem, kopytem tam (1988). Ale režisérka Věra Chytilová tak dlouho na ředitele útočila, aby vysvětli důvody zákazu, až nakonec povolil jeden ze snímků, a to Kopytem sem, kopytem tam. Pražská 5 byla puštěna do kin o půl roku později. (sator)
- Původně za filmem stálo schválení režiséru Vorlovi natočit pět videoklipů na Barrandově. Z těch následně vzniklo 5 videopovídek, z nichž se stal celovečerní film. (meryl)
Reklama