Kouř

Nejlepšíííí! Kouř je boží, Béda je frajer, Arnoštek je božskej, Zedníčková je pěkná, Čáp je skvělý, Sklep to stejnak nakonec všem natře, Čtvrtníček je king a Dušek nemá chybu... Totalita nikdy nebyla tak zábavná (tj. tak zesměšněna), Vorel si navždy zajistil lupen do kultovního nebe... mohl bych pokračovat do nekonečna. Jeden z nejlepších českých (resp. československých) filmů všietkých časov. "Já mám zázemí v bigbietu, napnu strunu a jedu...V klidu, jsem v klidu..."-"Jasně Bédo..." 100% (19.06.2006)

Dám vám hádanku. Co vznikne, když smícháte totálně ujeté songy a spoustu vypálených cigaret s totálně nelogickými dialogy a hnusnou komunistickou továrnou? ... Vážně nevíte? No přece film Kouř !!! Nejdřív jsem si říkal, že tento film NELZE ohodnotit, ale nakonec jsem se rozhodl dát 3 hvězdičky. A to především za to, že jsem po celou dobu zíral s otevřenou pusou a nevěřil vlastním očím. (15.12.2009)

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% (09.05.2010)

Na naší filmové scéně poněkud zjevení, s kterým mohl Vorel přijít v nějakou rozumnější dobu, chápeš. Děj ustupuje do pozadí před dokonalým satirickým detailem. Svérázný humor a stylizace filmu nejsou stravitelné pro každého jedince v českém prostředí (pro okolní svět je film možná i nepochopitelným). Především bych odhadoval, že nebude stravitelný pro zaryté přívržence beztřídní společnosti a ty kterých zosobněním je Šmíd - typická svině:) Děj jako jízda na horské dráze - jednou nahoře, jindy dole, smích střídá rozčarovaní, tápání. ...Ale nakonec - Má to cenu! (12.12.2007)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)