Kouř

Vzhledem k četnosti výskytu na obrazovkách televize tak trochu pozapomenutá normalizační satira, která na to jde chytře skrz cestu ujeté grotesky, ve které jsou všechny šrouby dotaženy na maximum s takovou razancí, až z toho mrazí. Možná až moc. Plné hodnocení po dalším zhlédnutí, čemuž se vzhledem k porci smrtících hlášek až tolik bránit nebudu. (18.02.2010)

Originální český filmový muzikál, který se pohybuje na tenké hranici mezi genialitou a filmovým kýčem a skoro nikdy ji nepřekročí tím špatným směrem. Poprvé jsem to viděl v trochu podnapilém stavu, tak jsem nevěděl, jestli to byl důvod, proč mě film tak bavil. Ale podruhé, za střízliva, to bylo možná ještě lepší, to parádní zobrazení té nesmyslné doby (nikdo nedělá nic, ale plán se plní na 100 či více procent). Zkrátka a dobře, hodně moc jsem o Kouři slyšel a většina lidí říkala, že tohle je jeden z mála českých kultovních filmů. Jo, s tím by se dalo souhlasit. 100 %. P. S. A jak Lucii Zedníčkovou normálně moc nemusím, tady jsem to její "Kotě" žral. (20.01.2013)

"Hele, kotě, vo co ti de?" Nevybavím si, že bych Kouř viděl ve své době (tedy devadesátkách). Určitě ne, Arnoštek je natolik bizarní postava, že by se určitě stal naším mládežnickým vzorem. Když jsem film viděl před lety, ani jsem ho nedokoukal. Některé filmy prostě potřebují druhou šanci, aby ukázali, jak jsou výborné. Protože tohle je fajn, fajn, fajn, je to fajn, fajnový... Skvělá alegorie. "Když jde o to, všechno stranou." (20.03.2020)

Opravdu nechápu jak se mi tato perla mohla schovávat až do roku 2008. Sklepáky znám, znám i jejich styl humoru - Kouř ale přesahuje naprosto všechno co jsem od nich čekal - naprosto "fajnový" prostředí ala 1984, herci (skvěle vybraní) tak nádherně divadelně přehrávají a všechno absurdní do čeho jsou zapojeni tak ještě povyšují, jakoby to vypíchli připínáčkem na závodní nástěnku. To vše okořeněné muzikálovými čísly --- které mi připomněly Tanec v temnotách (opravdu), ať už byly myšleny jakkoliv nevážně. Postavičkóznost a hláškóznost už je pak jen bonusem (a jakým!). Skvělé, nemůžu si pomoct, viděl jsem možná nejlepší pototalitní českou komedii (a o té "komedii" by se dalo ještě dlouho spekulovat). 9/10 PS: Tak jsme si zazpívali... a teď půjdem CHLASTAT!!! (03.02.2008)

Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, holahej! Ad absurdum dovedená logika průmyslové epochy si díky osifikaci v podobě autoritářského režimu, který sebe nedokázal oddělit od doby, v níž vznikl a rozvíjel se, a tudíž nedokázal spolu se sebou nekonzervovat i onu průmyslovou mašinérii, jen oddaluje moment, kdy všem dojde, že se kola skutečně zastavila. V tu chvíli přichází roztočit nová hvězdná kola nová generace: proti ocelovým neohebným traverzám, kouři komínů a cigaret, kyselinám v trubkách a alkoholu v krvi přichází nová generace: ohebných, pružných, jak v páteři tak v nohách, tanečníků diska, kteří pijí Coca Colu a myslí na ekologii. Z jedné strany logika minulosti ad absurdum, z druhé strany ještě nejistá budoucnost, která neslibuje o mnoho lepší zítřky, a mezi tím: jiná absurdita jako spojka, rozdělující dvě hřídele, které do sebe nakonec zaklapnou a svět pojede v kontinuitě dál, jen na jiný stupeň. Takto ostře film budoucnost nevyhlíží, slouží hlavně jako skvělá komedioanalýza doby přežité, inu nikdo nejsme pánem svého díla, kterému se až zpětně vždy přisoudí trochu jiný smysl, ale i v tom je něco instruktivního: v opojném vítězství bigbeatu nad normalizačním diskem, kdy se v devadesátkách zdálo, že svoboda již vyhrála, jsou hrdinové Kouře vlastně jednou nohou stále v době poražené: cigarety, alkohol, pevnost… Budoucnost patří jiným, protože historie i dnes preferuje stále stejné hodnoty, ačkoliv mění fasády: takže historie, i nadále jedu dál stále s Tebou, víme kam cesty vedou – k našim pružným, jako ze škatulky upraveným, sojové mléko pijícím a od nyní vždy udržitelně rozvíjejícím (hlavně, že stále s nimi na palubě), uvědomělým, diskžokejům naší nadcházející doby. (20.07.2020)