Klapzubova XI.

Je tam jedna myšlenka, za kterou přidávám bod. A to je monolog starého Klapzuby, který běduje nad tím, že jsou v profesionalismu hráči prodáváni a kupováni jako zvířata na trhu. Kdyby tak viděl, co se děje dneska! Profesionální sportovec je vlastně otrok. Sport pro čest a slávu, nikoliv pro peníze, to je to, čemu tleskám a fandím... Jinak ten film měl velmi slabý scénář, který si z Basse vzal pouze myšlenku o neporazitelné bratrské jedenáctce. Nesměla tu chybět ovšem osudová láska, která všechno zamotává, slovní vtípky a hříčky neměly tentokrát vůbec žádnou úroveň, některé scény neměly vůbec žádný význam pro plynulý děj, možná by použité dokumentární snímky fotbalových zápasů, jenže bohužel nevíme, z kterých jsou vystříhány. (02.09.2016)

Redakce Lidových novin seskupila ve dvacátých a třicátých letech do svého středu plejádu významných person české literatury, v jejichž čele stála především jména Karla Čapka, Karla Poláčka, Františka Langera a Eduarda Basse. Asi nejblíže k sobě měli Poláček s Bassem. Oba vytvořili řadu humoristických děl různé úrovně a kvality, ale jen dva romány z fotbalového prostředí se dočkaly nebývalé popularity u malých i velkých čtenářů. Bassova Klapzubova jedenáctka se stala ve své době dokonce určitým fenoménem a do jisté míry i prvním odkazem budoucí slávy české kopané tak, jak ji o několik let později zvěčnil také Poláček v Mužích v offsidu (romány dělí necelých deset let). Filmoví tvůrci nakonec sáhli po obou předlohách, ale zatímco Muži v offsidu našli svého trojského koně v zde excelujícím Haasovi, příběh otce Klapzuby a jeho jedenácti synů byl doveden k nevyhovujícím a de facto deformujícím kompromisům, nemilosrdně určených producenty a režisérem. Tomu také odpovídal výběr hereckých představitelů, přičemž volba Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské do hlavních rolí nemusela nutně znamenat neúspěch. Na hraně se zde pohybuje především výběr chlapeckých dorostenců, vesměs neherců a profesionálních sportovců, motivovaný režisérovou snahou o získání nových, mladých lidí pro filmovou kameru. Z komerčního hlediska se jako nadmíru vhodná jeví účast Hany Vítové, svou bezpečnou polohu tu nacházejí také Marvan, herec mimořádných kvalit, Kohout, Neumann i Filipovský. Onen vlastenecký tón, implementovaný do filmu pod tíhou soudobé politické situace, jen stěží nalezne porozumění u současného diváka, přesto není od věci připomenout, že tehdy, v osmatřicátém roce, fungovala kopaná na zcela jiných morálních pravidlech, než dnes. To především. (03.10.2008)

Nepovedená adaptace slavné klukovské knížky Eduarda Basse, ve které hraje prim fotbal...narozdíl od tohoto filmu! Režisér Ladislav Brom natočil dobově oblíbenou konverzační komedii, která si ovšem s fotbalem vůbec nerozumí...a to ani ideově, ani řemeslně - fotbalové záběry jsou otřesné technické kvality a bolí z nich nejen oči, ale i srdce... (05.07.2017)

Film "zapamatovatelný". Příběh neokoukaný a chválím i režiséra, že snímek natočil celkem reálně z fotbalového prostředí, čehož jsem se trochu obával. Když se podíváme na herce, kteří hráli v tomto filmu, tak zjistíme, že někteří se stali legendami "českého filmového nebe". Je dobře, že své výkony mohli ukázat i v této "komedii". (06.02.2012)

Fanoušci kopané, k nimž se věru neřadím, si jistě přijdou při sledování této předválečné adaptace románu Eduarda Basse na své, ale ani ti ostatní nespláčou nad výdělkem, jakkoliv milostná linie příběhu je poněkud naivně napsaná, bratrství týmu nepoznamená sebemenší drama, které by napnulo, a vše ostatní je natolik spojeno s oním fotbalovým světem, že to dříve či později musí začít trochu otravovat. Závěr sám ale předlohu aktualizuje novým poselstvím, které umožňuje zpětně nahlédnout celé vyprávění jako jinotaj, a to asi nikoho nenechá chladným – zvláště s ohledem k tomu, že zanedlouho po premiéře přišel Mnichov. Mladí se mají společnými silami zasadit o udržení národní jednoty a nezávislosti – ubránit naše rodné lány. (21.03.2024)