Na špičce jazyka

Viktoriánská Anglie. Nan pracuje v restauraci svého otce na malém anglickém městě. Uvidí divadelní show, ve kterém vystupuje Kitty Butler, dívka převlečená za chlapce. Je ke Kitty neodolatelně přitahována a začne pracovat jako její garderobiérka. Posléze s ní odchází do Londýna. Jejich nezůstane jenom čistě pracovní. (03.05.2006)

Tipping the Velvet je popravdě taková červená knihovna s příběhem, která se od běžných románků pro ženy liší tím, že v něm muži příliš nevyskytují. Sarah Waters má ten dar, že všechny její práce, ať jsou lepší či horší, jsou napsány hrozně čtivě, což právě zrovna Tipping the Velvet prospívá (pokud tedy nejste zapřísáhlý vyhledavač milostných scén - a to ještě o něco pikantnějších). Film j podle knihy ztvárněn víc než dobře, jen to televizní aranžmá a pak zejména výběr hereček tomu trochu škodí. Ne že by paní (či slečny) byly ultra nesympatické, ale nebylo se tam na koho a na co dívat. (navíc - milostné scény - nuda!) (26.10.2011)

Sic hlavní hrdinka není můj typ, film se mi líbil. Rozhodně mi přišel svižnější než knižní předloha. Když to s ní ještě srovnám, film nic důležitého nevynechal. (No, vlastně ani nic nedůležitého.) Knížku jsem přečetla rychle, u vět se nezastavovala, ale u filmu jsem si několik scén stopla a pustila znova, abych se mohla podívat na všechny detaily. To, jak tam zachytili vášeň, oddanost a špínu Anglie, mi skoro vyrazilo dech. (15.12.2013)

Film, ve kterém jeden zvrat střídá druhý. Poněkud nadneseně je zde vykreslen osud jedné ostýchavé dívky, která se snaží poznat sama sebe. Její první láska - idol z divadelní estrády- jí zlomí srdce, dostane se tak na samé dno a odtud jí pomůže druhá láska jejího života, u které najde nejenom domov, ale i oporu a jistotu. Jenže jak to tak bývá první láska bývá silná a jen tak se na ni nezapomíná. I když je zde znatelná snaha o autentické vykreslení prostředí a doby, já jsem to tvůrcům tohoto snimku moc nevěřila, a domnívám se, že to byl i účel samotných filmařů. Docela úsměvně působí dobové "kluby, kde se schází jen ženy" nebo fakt, že puritánská anglie je zde vykreslena jako místo otevřené všem lesbám a podivným existencím. Není těžké se s některou z postav ztotožnit, o to víc vás děj vtáhne. Stručně řečeno je to taková pěkná lesbí pohádka, kde dobro vítězí nad zlem a všechno zlé je po zásluze potrestáno:-) (06.12.2009)

Vždycky jsem si viktoriánskou Anglii představovala jako emociálně chladnou a hodně upjatou dobu a ona je to překvapivě doba emocemi téměř přetékající. Lidé se stejně jako dnes, možná i o něco více než dnes, chtěli odpočinout od každodenní reality, která číhala na každém rohu a bavit se, prostě zapomenout. Rádi chodili do velkých divadel, navštěvovali nejrůznější kabarety a také samozřejmě hodně pili. O světě kabaretů a nejen o nich je právě tento film, jehož předlohou je kniha Špičkou jazyka od Sarah Waters. Knihu v Británii odmítlo deset nakladatelství. Byla prý moc skandální a pouze pro úzkou skupinu čtenářů a to si nakladatelství nemohla vzít na triko. Někde jsem četla, že je Sarah Waters označována jako druhý Dickens. Budiž jí to ke cti. Píše velmi čtivou formou a dokáže vtáhnout čtenáře do příběhu a nepustí ho, dokud knihu nepřečte celou. Mě se kniha líbila mnohem více než film. Působila jinak. Všechno je skutečně natočeno tak, jako by divák dění sledoval odněkud z povzdálí nebo dokonce klíčovou dírkou. (14.12.2010)