Na špičce jazyka

„Mohli se dívat, ale nemohli dotýkat.“ Věta, která padne ve druhé části, charakterizuje vlastně celou tuto povedenou minisérii. Touha po divání se zde projevuje ve velké míře, vlastně by se celý film dal označit za pohled klíčovou dírkou. Pořád se někdo dívá, pořád někdo „šmíruje“. Vlastně jsme to my. Díváme se a nejsme viděni, stejně jako určité postavy. Nebo třeba krysa. Zdůrazněno je to i častými podhledy či nadhledy. V závěru je pak samotného „šmírování“ méně. Najednou to totiž není potřeba... Kromě tohoto mě tento počin zaujmul i úžasnou hudbou, zvrhlým humorem a sladkou, nejsladší Florence. A mimochodem… „Na špičce jazyka“ je sice dobrý název, ale nevystihuje provokativnost sousloví „tipping the velvet“. Ve své vulgárnosti... okouzlující. (01.08.2008)

Viktoriánská Anglie. Nan pracuje v restauraci svého otce na malém anglickém městě. Uvidí divadelní show, ve kterém vystupuje Kitty Butler, dívka převlečená za chlapce. Je ke Kitty neodolatelně přitahována a začne pracovat jako její garderobiérka. Posléze s ní odchází do Londýna. Jejich nezůstane jenom čistě pracovní. (03.05.2006)

Nemohu si pomoct, ale Rachael Stirling tam prostě nečekala. Film má úžasný námět. Hodně mě překvapilo, že BBC do něčeho takového šlo. Příběh v knižní podobě velice jemný, ale celou dobu reálný, je zde vykreslen příšerným (!!!!) střihem, který z toho dělá lesbickou frašku plnou medu. To však takové není. Takže stejně, protože je to opravdu film celý podle knihy "špičkou jazyka", dávám 4* (27.04.2010)

Na tuto dramatickou minisérii jsem zabrousila hlavně proto, abych se podívala, jak hrál Benedict, než se z něj vyloupl Sherlock, protože každý herec musí někde začínat... Netušila jsem, že se mi dostane tak příjemné podívané, kde uvidím samé staré známé, příjemnou Rachael Stirling v roli Nancy počínaje a Hughem Bonnevillem, zapáleným to socialistou konče. Teď si říkám, že sousloví "příjemná podívaná" musí vyznít poněkud zvláštně, když si přečtete obsah filmu, ale.. tak nějak jsem se oprostila od toho, za který tým tam holky kopou a vybrala si z toho to podstatné- každý je svého štěstí strůjce (byť teda ve viktoriánské Anglii to měli tehdy těžší, to joo). (31.01.2015)

Tipping the Velvet je popravdě taková červená knihovna s příběhem, která se od běžných románků pro ženy liší tím, že v něm muži příliš nevyskytují. Sarah Waters má ten dar, že všechny její práce, ať jsou lepší či horší, jsou napsány hrozně čtivě, což právě zrovna Tipping the Velvet prospívá (pokud tedy nejste zapřísáhlý vyhledavač milostných scén - a to ještě o něco pikantnějších). Film j podle knihy ztvárněn víc než dobře, jen to televizní aranžmá a pak zejména výběr hereček tomu trochu škodí. Ne že by paní (či slečny) byly ultra nesympatické, ale nebylo se tam na koho a na co dívat. (navíc - milostné scény - nuda!) (26.10.2011)