Kráľovstvo mačiek

Jak jsem už párkrát zmínil, anime či manga či bůh ví ještě co moc nemusím. Ale filmy od Miyazakiho mám celkem rád, a jeho produkce je též dobrá. Proto jsem se u tohohle filmu dost bavil, ale i tak má film pár neduhů jako třeba některé slaboduché dialogi či pokus o vtip který tam párkrát nevyšel. Nicméně film jsem si celkem zamiloval a líbil se mi. Dokonce více než Mononoke. (14.08.2010)

Hezké, nekomplikované, pohodové, vhodné pro děti. A ty kočičky, jak tam všude chodily po dvou... Tak ty mi kapku lezly na nervy. Příběh zábavný spíš průměrně, atmosféra vyhovující — normálně bych se přiklonil nejspíš k trojce, ale vzhledem nenatahované délce filmu jen něco přes hodinu zaokrouhlím nahoru. (18.05.2011)

Je zaujímavé, že; podobá sa to milión animákov z tuctovej americko-hocijako európsej produkcie, ale predsa prináša niečo viac a to nie len japonkou kresbou, ale (stále však japonskou anime) originalitou a (v tomto prípade dosť nepatrnou) prepletenosťou. Dávam zaslúžených 7 s tým, že sa niekedy oplatí hľadať anime len tak naslepo :). (10.03.2007)

Méně povedené pokračování filmu Whisper of the Heart. Jeden z mála filmů studia Ghibli, který nenatočil ani Miyazaki, ani Takahata. - Dva hlavní kočičí hrdinové z Šeptání srdce se opět objevují. Tentokrát v ryze fantastickém příběhu holčičky Haru, která zachrání kočíčího prince a za odměnu si ho musí vzít a sama se stát kočkou. - Šepot srdce mě přes svůj jednoduchý a nevinný příběh zcela okouzlil a proto jsem se na tento film dost těšila. Nakonec byl pro mě bohužel zklamáním. Kočičí baron a jeho tlustý pomocník jsou sice stále moc roztomilí. Dokud však vystupovali v Šepotu srdce, zůstával jejich životní příběh zajímavým tajemstvím a bylo tak asi lépe. Přesto však není ztrátou času se na tento film podívat. Hlavně v jeho první třetině jsem se dost bavila. Scéna, v níž se kočičí princ poprvé postaví na dvě zadní a začne mluvit je skutečně povedená a řádně fantaskní. Roztomilá jsou také první nedorozumnění plynoucí z jiného pohledu koček a lidí na to, jak projevit někomu vděčnost. (25.01.2004)

Tento snímek velmi volně navazuje na úspěšnou ghibliovku Whisper of the Heart. Jediné, co oba filmy spojuje, jsou dvě kočky - vznešený Baron a tlustý Muta. Narozdíl od předchozího filmu ale není Baron jen figurkou a Muta obyčejnou kočkou. Do jejich malého světa vstupuje stydlivá Haru, které byl právě "vnucen" sňatek s kočičím princem. Jen oni dva (a jejich přítel havran Toto) ji dokážou pomoci nejen od svatby ale i stydlivosti. Králoství koček je tedy opět dobrodružným příběhem (nyní ale více pohádkovým) o hledání odvahy a především sebe sama v obtížné době dospívání... Po zhlédnutí jsem se bohužel nemohla ubránit starému známému (nejen) filmovému pořekadlu: "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš". Bohužel toto pravidlo platí i pro tak neomylné Studio Ghibli. V čem se ale stala chyba? Jednoznačně ve scénáři, kterému chybí větší propracovanost a nápaditost. Ten měl pod palcem Reiko Yoshida, který má zkušenosti převážně se seriály a průměrnými filmy (např. Digimon). Ač se viditelně snažil, nedokázal napodobit pro Ghibli tak typicky milý, s lehkostí vyprávěný příběh plný humoru i ponaučení. Na druhou stranu je značně obtížné (snad i nemožné) překonat Hayaa Miyazakiho (jehož scénářem se pyšnil Whisper of the Heart). Další problém vidím například v lacině kýčovitém ztvárnění světa králoství koček. Hiroyuki Morita bohužel nezvládl svůj celovečerní režijní debut tak dobře jako Yoshifumi Kondô (který bohužel tři roky po natočení Whisper of the Heart zemřel). Já jen doufám, že toto pro mě zatím nejhorší (ne však špatné) anime z dílny Ghibli představuje tu nezbytnou výjimku potvrzující pravidlo. (12.08.2006)