Prelomiť vlny

Lars von Trier to asi nebude režisér pro mě, za prvé mi moc nesedí jeho vizuální styl točení, snaží se působit nefilmově, ale ve výsledku mi to připadá spíš lacině, čemuž nepomáhá ani kamera, která se zdá být ruční a za druhý, což zřejmě taky spadá pod jeho snahu o nefilmovost, mam problém, že vynechává hudební doprovod, v podstatě podkres scén, využívá ho jen v kapitolových předělech, ale to je málo a i když si toho člověk vlastně ani nevšimne během sledování, tak to na něj působí a dávám tomu nemalou vinu, že mě to moc nezasáhlo. Ale tohle všechno by ani tolik nevadilo jako to, že tenhle celkem hodně silnej příběh mi Trier nedokázal přiblížit, aby mi nebylo jedno, co se tam děje, nedokázal mě tim zaujmout, prostě to pro mě vůbec nefungovalo a to byl celkem velkej problém, když na to měl 150 minut a povedlo se mu to v podstatě až na konci a zrovna tenhle film nedokázal a ani nemohl utáhnout jinak super vynikající výkon Emily Watson, která předvedla fakt geniální herectví (10.07.2009)

Pořádná emocionální nálož ve snímku o milujícím muži, který je po nehodě upoután na lůžko a nutí svou stejně milující ženu spát s jinými muži. Tyto zážitky si pak nechá vyprávět. Opravdu hodně sugestivní filmový zážitek a velice krutá výpověď o ženě, která jen činí vše co po ni její muž žádá. Lars von Trier patří mezi jedny z nejlepších evropských režisérů posledních dvou desetiletí a tímto snímkem to jen a jen potvrzuje. Emily Watson tu předvádí herecký koncert a na to, že se jedná o její první snímek vysloveně exceluje (nominace na Oscara budiž tomu důkazem). Stellan Skarsgård si tímto snímkem otevřel dveře do světa a začal točit s takovými herci jako De Niro, Williams či Damon. Za pochvalu stojí kamera, která místy působí hodně amatérsky, což je samozřejmě záměr. Ačkoliv nemám snímku prakticky co vytknout, tak mi něco brání dát pět hvězdiček. Nejspíš to bude tím, že jsem čekal něco trochu jiného (neříkám, že tohle bylo málo, ale dopředu jsem se navnadil až moc)...... (07.04.2008)

Je on to Trier ale liška podšitá! Natočit své běsy namířené proti křesťanství (a vlastně i víře) čistě náboženskými prostředky čistě náboženských filmových agitek (včetně zneužití jurodivých), to musím uznat, to je majstrštyk. Úplně vidím, jak se lišácky usmívá: "Vždyť je to přece o oběti a Maří Madgaleně, tak co, že?" A věřím, že mnozí mu skočí na lep. Problém je, že o skutečné víře a oběti ví Trier pěkné houbeles a že jeho názory jsou takové ty kavárenské pohledy na těch pár zavilých podivínů schopných odsoudit kohokoli za cokoli do pekla. Že o tom všem ví houbeles, o tom svědčí jedna scéna, kde Trier nechá svou postavu vyslovit toto obvinění: "Jak můžete milovat slovo, které nevidíte, a ne člověka, kterého vidíte?" Samotná ta věta je na delší rozbor, protože právě ten Ježíš, který odpustil Maří Magdaleně, je Slovo, a protože Trier chápe slovo milovat jen jako šu.kat. Tady je vidět vykonstruovanost celého příběhu nejlépe - jak se mohl statný dělník z ropné plošiny s Bess vůbec seznámit a čím ho tak okouzlila, že si ji vzal hned za manželku? Už úvodní premisa kulhá na obě nohy, ale Trier ji vysvětluje fyzickou přitažlivostí. Aby mu to však fungovalo a já těm dvěma vztah věřil a její oběť mne na konci dojala, potřebuju něco víc vědět o těch dvou, než jen povrchní onálepkování. Psychologie vůbec tomuhle filmu chybí velmi. Jenže kdo chce psa bíti, tak ani psychologii k vlastní agitce (a potažmo citovému vydírání) nepotřebuje. Mno, má to dobrý soundtrack, skvělé záběry krajiny, paní Watsonová hraje naprosto dokonale, že jí člověk její roli věří, ale málo platné, pro mne je to prostě sice sofistikovaně natočená, ale stále jen povrchní kritika církve a víry. Jako jo, Bůh má rád hříšníky, protože všichni lidé jsme hříšníky a nikdo není spravedlivý, ale přece jen některé věci neschvaluje, to by nedával lidem do ruky Desatero. Láskou myslí i tu vnitřní a věřte mi, že větší oběť je, když jsou manželé sice zdraví, ale po dvaceti letech soužití si lezou totálně na nervy, a přesto to chtějí nějak doklepat až do konce spolu. Jinak se mi v průběhu sledování vybavilo často srovnání s Bergmanem, který také měl s vírou a církví problémy, ale dokázal to natočit neurážlivě a nejednostranně, s pochopením pro obyčejné lidi, jejichž hlubokou psychologii dovedl také dokonale ztvárnit. A to Trier žel neumí. ... Jo, a je to zbytečně dlouhé. (23.03.2023)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)

Romantický horor ze světa, kde Bůh existuje, akorát je to sadistický zkurvysyn. Sledovat dvě a půl hodiny, jak Trier škodolibě trýzní všechy zúčastněné je sem tam trochu únavné, ale to co tam předvádí Emily Watson je šílený. Fascinovalo mě to prostředí polozapomenuté skotské průmyslové periferie, která dělá maximum proto, aby tam nikdo spokojeně nežil a to se promítá do tvrdohlavosti zdejších středověkých komunit. Nakolik intimně pak působí jenom to, jak permanentní silný vítr splétá postavám dohromady jejich dlouhé vlasy. (05.12.2010)